Náhodně vygenerovaný sedmimístný kód s číslicemi a písmeny, tak by měla v budoucnu vypadat registrační značka vozidla - RZ. Do roku 2001 se jí říkalo státní poznávací značka - SPZ.
Už nemá být šance vyčíst z ní, odkud řidič přijíždí, tudíž se Pražák údajně vyhne automobilové šikaně například v Ostravě a naopak.
„Je to jistá míra přežitku,“ naznačil ministr dopravy Pavel Dobeš, proč hodlá vymýtit značení aut podle krajských „stájí“. Navíc by značka měla být udělena řidiči, nikoli autu.
Registrační značky dnes
A – Praha
S – Středočeský kraj
U – Ústecký kraj
L - Liberecký kraj
K – Karlovarský kraj
H - Královéhradecký kraj
E – Pardubický kraj
P – Plzeňský kraj
C – Jihočeský kraj
J – kraj Vysočina
B – Jihomoravský kraj
M – Olomoucký kraj
T – Moravskoslezský kraj
Z – Zlínský kraj
Znamená to, že s obnovou vozového parku by se majitel nemusel učit novou. Měl by jednu až do smrti nebo do jejího vrácení na úřad.
Proč to všechno?
Přelomová změna je ve fázi příprav, připomínek a řešení. Vůbec není jisté, že v únoru projde vládou. Její zastánci hovoří o tom, že by mělo jít hlavně o stopku pro uplácení při přidělování RZ.
Dokud totiž budou úřady dostávat krabice s hotovými RZ, tak se asi úplatky nevymýtí. Ovšem pozor, zákon by umožnil tomu, kdo bude chtít specialitu, značku na přání!
Zájemce by si mohl za asi 10 000 Kč zaregistrovat libovolný nápis od jednoho do deseti znaků (při použití současného typu písma se na tabulku vejde nejvýše osm znaků).
Vylučují se vulgarity, nadávky a rasistické nápisy. Kdo určí, co je přesně nadávka, je otázka. Stejně jako to, zda stejnou značku bude mít řidič na osobním i nákladním vozidle.
V návrhu je ještě řada otazníků. Vše se podle tiskového oddělení ministerstva dopravy ladí. Dlužno dodat, že možnost nákupu espézetek a značku do konce života už připravoval v roce 2009 tehdejší ministr dopravy Petr Bendl.
Tenkrát jako ministr dopravy. O něčem podobném uvažoval i jeho předchůdce Aleš Řebíček. Ale doba trvanlivosti ministrů v Česku je krátká…
Cizina „v tom už jede“
Možnost připlatit si za značku „vlastního znění“ funguje na Slovensku i v Rakousku. V Německu a Švýcarsku si lze za poplatek vybrat některou z volných kombinací.
Jak na ni?
Ve věci přidělení registrační značky (RZ) a vydání technického průkazu (TP) vozidla v případě ztráty, poškození, odcizení je oprávněna jednat fyzická nebo právnická osoba zapsaná v registru vozidel jako provozovatel či vlastník vozidla, případně osoba zmocněná písemně provozovatelem nebo vlastníkem vozidla.
Musí mít s sebou
- doklad totožnosti
- originál nebo ověřenou kopii živnostenského oprávnění či výpisu z obchodního rejstříku (v případě firemních vozidel)
- doklad o nahlášení události na policii (v případě zcizení RZ nebo TP)
- poškozenou RZ, případně její zbytky
- osvědčení o registraci vozidla a TP, jsou-li k dispozici
- případně listinu osvědčující oprávnění jednat jménem jiné osoby
Lhůty pro vyřízení
Záležitost se vyřizuje na počkání; v komplikovanějších případech je obvyklá lhůta do 30 dnů.
Generování kódu pro označení vozu bez speciálního systému, jak předpokládá ministerský návrh, se užívá třeba v Portugalsku, Belgii a dalších zemích EU.
Pravda je, že mnozí se „unijní unifikaci“ navíc černé na bílém, brání. Po svém! Právě Belgičané zvyklí odedávna na červenou značku na bílém poli od roku 2010 řeší zachování své barvy šalamounsky.
Pro nové espézetky zvolili barvu rubi red (temný rubín), která na dálku působí černě, ovšem při bližším ohledání je červená!
„Nový návrh má plus i minus. Teď omezím své zájmy sběratele SPZ na jejich rozmanitost,“ říká s úsměvem Martin Leška, člen Sdružení přátel SPZ.
„Mít celoživotně jednu značku pro vlastníka auta vítáme, ale máme výhrady k náhodnému generování registračního kódu, bez logiky.
Podle nás by mělo písmeno, jedno či dvě, na začátku určit region, odkud auto pochází. Ostatní rozlišovací písmena i čísla by mohla být náhodná, ale musí být pevně určeno, kde bude písmeno a kde číslice,“ míní Martin Leška.
Určení regionu odmítá ministerstvo kvůli zmíněné šikaně řidičů z menších měst ve velkých a naopak.
Šikana? Vždyť jsou všichni z Prahy!
„Pravda je, že třeba v Itálii jsou tímto způsobem chráněni před ničením aut fanoušci hostujících hráčů.
Česko považuji za jiný případ, tady bych šikanování v této sféře neviděl až tak černě, zvláště mají-li mnohé firemní vozy podniků sídlících po celé republice pražskou registračku, protože jsou v majetku tamních leasingových společností,“ říká Martin Leška s tím, že náznak domovského regionu má podle něj pozitivní vliv i v oblasti bezpečnosti dopravy.
Tak by si Sdružení přátel SPZ představovalo registrační značku po navržených úpravách: označení regionu může mít podobu snímatelné samolepky
S tím souhlasí mnozí policisté. Písmeno určující kraj je prý vodítko pro zapamatování si SPZ v případě dopravních kolizí, kdy viník z místa nehody ujede, nebo když se kradené auto objeví v jiném kraji.
„Běžní lidé – možní svědkové nehod, hlavně neřidiči - si lépe pamatují vůz se značkou, která se u nich v kraji objevuje typicky, či sporadicky,“ zdůrazňuje jeden ze strážců dopravního pořádku Středočeského kraje.
„Z logiky mobility majitele té značky je varianta krajského určení nevhodná,“ tvrdí ministr dopravy. Tak se uvidí.
Označení regionu přitom může být na značce ve formě snímatelné samolepky.
„Tu zavedli po několika letech v Itálii, když zjistili, že jim schází na poznávací značce označení provincie,“ podotýká Martin Leška. Po přestěhování by pak na úřadě jen přelepili písmena v rohu, značka by zůstala stejná.
Naše drahé SPZ
Historie SPZ u nás sahá až do Rakouska-Uherska, pod které Čechy, Morava i Slezsko patřily.
V mocnářství se vozidla musela povinně osazovat značkami od roku 1906, kdy se zrodily předchůdkyně espézetek pro motorová vozidla. Už tenkrát šlo o bílé tabulky, na kterých byly černé znaky: jedno písmeno určovalo region - zemi (Vídeň i Praha byly považovány za samostatné země), poté následovala jedno až trojmístná čísla (1-999).
Když se vyčerpala, přidala se za písmeno jedna římská číslice… Tak to pokračovalo i po rozpadu monarchie. À propos, značka Prahy jako země byla N.
Roku 1932 byly zavedeny první československé SPZ, další změny přinesl protektorát, po roce 1945 se objevily okresy a v roce 1953 přebrala tuto agendu od ministerstva dopravy policie a opět došlo ke změně.
A ne poslední… (víc prozradí přehledná kniha Dalibora Feuereisla a Filipa Zeleného Poznávací značky automobilů v českých zemích – www.feudal.cz).
I svět se baví
Domněnka, že mírný chaos v registračních značkách byl jen u nás, je lichá. Například u maďarských sousedů byl ještě větší, a to až do 50. let minulého století.
Navíc se tam dlouho používal systém evidence vozidel nikoli podle území, nýbrž podle skupinové příslušnosti majitele auta.
V Litvě (podobně jako ve Švédsku) zase zmíněné značky měly podobu bílé tabulky s jedním černým písmenem určujícím místní příslušnost a červenými čísly. Za ruské anexe se na tamní SPZ dostala azbuka a latinka se vrátila až po roce 1991.
Pedantské Německo, podle jehož mustru se vesměs tvoří unijní značky, SPZ zavedlo roku 1900.
„Systém byl rozdílný. Od uvedení jména a adresy majitele na evidenční tabulce (např. v Bavorsku) přes sérii pořadových čísel (např. v Hesensku) až po označení územní příslušnosti (např. v Berlíně písmenem A),“ píše pro čeká média profesor JUDr. PhDr. Michal Tomášek z Právnické fakulty UK v Praze.
Mimochodem, starší německé poznávací značky mají specifikum: dělají se z nich drsné slovní legrácky. Někdy platí!
Třeba majitelé vozu z okolí Warendorfu mají označení WAF a jsou dešifrováni jako Wilder Affe fährt (jede divoká opice). Pinneberg se svým PI vyvolává v hamburských řidičích dojem: Pozor jede provinční idiot!
Prostě každá země má v souvislosti s registračními značkami jisté zvláštnosti, ovšem to, co máme dosud u nás, mnozí neznají. Tzv. kmotrovské alias protekční značky.
Čtěte také:
Přidat komentář
Doporučit článek emailem
Tisknout článek
Sdílet na Facebook
