Své otcovské povinnosti plnil pouze formou alimentů (posílal je pravidelně). Většinou se den před Štědrým večerem na chvilku zastavil, předal Adélce dárky a tím to pro něj skončilo.
Dokonce dvakrát zapomněl, kdy má dcera narozeniny, a s blahopřáním dorazil o měsíc později. Jeho občasné návštěvy malá těžce nesla, vždycky je oplakala a pár dní trvalo, než se zase vzpamatovala.
S otcem nesoupeřte, počkejte si!
PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12
- S rodičovskou bezmocí se potýkají v nejedné rodině, kde mají dospívající nadělení. Nově objevený tatínkův „zájem“ přišel zřejmě v nejméně vhodnou dobu. Pro 16letou dívku bude vnější pozlátko nepochybně lákavější, než kdyby byla o 10 let mladší či o řadu let starší.
- Adélka jako by teď žila ve dvou různých světech. Ten první s matkou, mladší sestřičkou a Jaroslavem, je mimo jiné i plný povinností, tedy tím, vůči čemu se pubescenti tak rádi negativně vymezují. Kolem nově nalezeného otce je ovšem svět zábavy a luxusu. Už proto nemá význam, aby se s ním Jindřiška snažila jakkoli soupeřit! Pouštěla by se jen do předem prohraných bitev. Ani příkazy či zákazy, natož pak mentorování a poukazování na „skutečné hodnoty“ nemůžou v dané chvíli zabrat. Pokud možno by se měla vyhnout i příliš silným výrokům, ukvapeným soudům a nedomyšleným výhružkám; už proto, aby se komunikace mezi ní a Adélkou zcela nezablokovala.
- Paradoxně by bylo účinnější, kdyby se s dcerou dokázala radovat z toho, co jí její „taťka“ může dnes nabídnout. Kdyby se pokusila ocenit, kam všude se s ním dostane, potěšit se s ní z dárků a tiše při tom doufat, že Adélka si časem své hodnoty zas sama srovná. Zároveň je však nutné nerezignovat na dosavadní domácí pravidla a nekritizovat ta, která nabízí otec.
- Jindřiška možná čekala víc, ale žádné jiné zaručeně účinné „rady“ jaksi nejsou na skladě. Opět musím citovat moudro z lidových úsloví. Asi tušíte, že to bude to o trpělivosti a růžích.
Adélce bylo sedm let, když jsem se seznámila s Jaroslavem. O rok později jsme se vzali. Máme spolu ještě dceru Aničku.
Nový tatínek
Nového tátu dcerka přijala velmi dobře - hned mu tak sama začala říkat a narození miminka pro ni byla šťastná událost. Byli jsme skvělá rodina a mě ani ve snu nenapadlo, že by to mohl zvrátit náhlý zájem mého bývalého muže o Adélku.
Nemyslím si, že se bývalý choť dal na pokání, protože si uvědomil, o co všechno svým nezájmem přišel. Ale soukromý život se mu nepovedl podle jeho představ.
Nový domov se mu po devíti letech rozpadl a manželka se i se synem odstěhovala do ciziny. Zůstal sám v obrovské vile se zahradou, kterou pro ně postavil, se dvěma auty v garáži a celkem slušným kontem v bance.
Nebýt toho, že se nám začal plést do života, cítila bych asi zadostiučinění. Na vlastní kůži pocítil, jaké to je, když vás partner opustí.
Jenže mě zůstala Adélka, i když jsem byla jinak chudá jako kostelní myš. On je bohatý, ale sám. A tak mu najednou byla dobrá dcera z prvního manželství, na kterou si za ta léta neudělal ani den času!
Pubertální cloumání
Nemohla jsem Adélce otce zakázat. Bylo jí šestnáct, cloumala s ní puberta a okouzlující tatínek se před ní zjevil jako Ježíšek plnící všechna dívčí přání.
Chceš snowboard? Máš ho mít! Potřebuješ zvýšit kapesné, protože ti almužna od rodičů nestačí? Žádný problém!
Začal brát Adélu do společnosti svých bohatých známých – podívejte se, jakou mám krásnou dcerku! Ráda bych věděla, zda by ji tak ochotně předváděl, kdyby byla ošklivá.
Jenže je opravdu krásná. A navíc marnivá, zachutnal jí přepych. Na mě a na Jaroslava se začala dívat tak trochu skrz prsty. Nejsme totiž žádní boháči, žijeme skromně.
Z jejího nového úhlu pohledu jsme neschopní, neboť se nám nepodařilo nahromadit žádný majetek. Bydlíme dokonce v nájemním bytě!
Pokusila jsem se dceři její rozházený hodnotový žebříček zase trochu srovnat, ale se zlou jsem se potázala. Dokonce mě osočila, že jí závidím!
Jaroslava začala oslovovat křestním jménem, protože - jak nám vysvětlila – otce má jen jednoho. Nejspíš jí to můj bývalý muž nakukal, on je totiž skvělý manipulátor.
A tak jen s hrůzou přihlížím, jak se mi dcera mění před očima. Zajímají ji jen materiální věci, nové oblečení a různé elektronické hračky, které prý musí mít každý, aby nebyl out.
Studovat v Británii
To Adélka rozhodně není a její otec jí v tom vydatně pomáhá. Domlouvala jsem mu, aby ji penězi a drahými dary nekazil a snažil se spíš podporovat její záliby jako třeba zpěv a hru na kytaru.
Jenže on se mi vysmál do očí: brnkání na kytaru je dětinský nesmysl, Adélka půjde po maturitě studovat do Velké Británie. Už to spolu probírali a dcera je prý nadšená.
Skutečnost, že se jí zhoršil prospěch ve škole, zřejmě nehraje roli, otec ji ujistil, že má kontakty. Je mi to všechno hrozně líto a vůbec nevím co s tím.
Jindřiška
Čtěte také:
Přidat komentář
Doporučit článek emailem
Tisknout článek
Sdílet na Facebook
