Vůbec není zženštilý typ, vlastně byste nikdy nehádali, že patří k pověstné čtyřprocentní části naší populace, která má menšinovou sexuální orientaci.
V dětství si nehrál s panenkami, ale s auty, nikdy se nepřevlékal do ženských šatů, nepitvořil se před zrcadlem ani nenosí náušnici; u už vůbec si neobléká růžové oblečky ani nekroutí zadkem.
Nic jsem netušila
Tak si totiž spousta lidí gaye představuje. Můj Kája je kus chlapa, sportuje a nedávno dokončil studia na vysoké škole.
To, že je homosexuál, jsem netušila, žádných náznaků jsem si nevšimla. Na střední škole dokonce chodil s dívkou. Na vysoké se sice dost přátelil s jedním klukem, ale nikdy jsem je neviděla v nějaké „choulostivé“ situaci.
Trpělivost! Smiřování je běh na dlouhou trať
PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12
- S podobným příběhem jsem se setkal už mnohokrát – a téměř vždy v něm hraje jednu z hlavních rolí matka: nejprve prožívá emoční zmatek, pak má strach z reakcí okolí, ale poměrně rychle se s danou situací smiřuje. Zajímavá bývá pozice prarodičů. Časté obavy, jestli takovou „ostudu“ budou vůbec schopni přežít, jsou zpravidla zbytečné. Moudrost daná věkem jim dává potřebný nadhled. Rovněž početný „kompars“ - známí či vzdálenější příbuzní - takovou informaci po pár dnech za „senzaci“ zpravidla nepovažují.
- Nejhůř sdělení snáší otec. Občas můžeme mít dojem, že by mu snad bylo milejší mít syna alkoholika nebo sériového vraha, ale s tím, že je gay, se hned tak nevyrovná. Nejdřív ho napadne, že mu to ten nevděčný kluk dělá naschvál a že to z něj vytluče. Naštěstí brzy rozpozná nesmyslnost této premisy, avšak svou rétoriku nemění. Nechce připustit vlastní omyl a také potřebuje „viníka“. Sžírá ho totiž pocit vlastní viny (což ovšem nepřizná). Selhal, když právě jemu se narodil takový „ženomuž“! Navenek cítí zlost na syna, ve skutečnosti se ovšem zlobí především na sebe. Ve svých postojích je stále osamělejší a je mu opravdu bídně. V jeho silách však není cokoli změnit. Zatím. Potřebuje čas, aby si zvykl.
- Rodina by s ním i za této situace neměla přerušovat kontakt. Nadále by ho měla zapojovat do svých běžných rituálů a ono citlivé téma zatím ponechávat stranou. Nikdo by od něj však ani do budoucna neměl očekávat nějaká okázalá gesta ani omluvy. Postačí, když se s novou realitou postupně smíří a přijme její důsledky. Je to běh na hodně dlouhou trať. Právě proto nelze spěchat a riskovat, že bychom nedoběhli vůbec.
Se svou sexuální orientací se nám, mně a mému manželovi, svěřil teprve před dvěma roky. Tehdy se seznámil s Petrem, který studoval architekturu, a vznikla z toho vážná známost. Musím přiznat, že to byl v první chvíli šok.
I když si o sobě myslíte, že jste tolerantní a nikdy jste se na lidi s jinou sexuální orientací nedívali skrz prsty, mít někoho takového v rodině vás zkrátka zaskočí. Hlavou vám proletí „co tomu řekne babička, teta, sousedé…“
Napadne vás, že babička to nejspíš nepřežije, protože je ze staré školy a bude z toho mít ne-li smrt, tak aspoň infarkt.
Kluka vydědí a ten barák na Moravě odkáže nějaké charitě. Pak vám dojde, že se takhle nedočkáte vlastních vnoučat. Nebude ani žádná svatba s nevěstou v bílém.
Místo ní k vám bude chodit na návštěvu nějaký chlap… Panebože, jak já tohle skousnu! Nakonec jsem to horko těžko prodýchala; hodně mi pomohla psycholožka a taky moje kamarádka, s níž jsem celou situaci probírala.
Manžel to nezvládl
Manžel tu zprávu přijal mnohem hůř. Je bývalý voják a v jeho očích je syn gay hotová pohana.
Jeho první reakce byla hodně emoční, dokonce začal Karla urážet, že je teplouš a ať kouká padat z baráku, ať táhne za svými kumpány z pánských záchodků.
Syn snášel ty urážky s kamennou tváří, i když zatínal zuby. Později mi řekl, že od táty sice nečekal žádné velké pochopení, ale taková reakce ho přece jen zaskočila.
Naštěstí neodešel, i když spolu nějakou dobu téměř nemluvili. Doma se míjeli jen s chladným pozdravem a já z toho byla nešťastná, protože manžel začal chodit do hospody, jen aby se nemuseli potkávat.
Syn je silná, vyrovnaná povaha, takže nepropadl skepsi a naopak mě utěšoval, že táta nakonec situaci pochopí.
Vystudoval s červeným diplomem, ale manžel mu nešel ani na promoci. Domlouvat mu je úplně zbytečné, pořád bere synovu sexuální orientaci jako osobní křivdu.
Syn se angažuje
On, takový chlap, a má syna teplouše! Tuhle větu od něj slýchám často a už jsem na ni alergická. Karel není žádný teplouš, je to skvělý a charakterní člověk a já jsem na něho pyšná.
Se svou orientací se už nijak netají, naopak. Angažuje se v boji proti AIDS, hraje košíkovou za klub gayů, věnuje se různým aktivitám s cílem zbavit homosexuály stigmatu společenských vyvrhelů.
S přítelem Petrem si našli byt a vedou normální partnerský život. Mají spoustu přátel nejen mezi „svými“.
Babička přežila informaci o vnukově zaměření ve zdraví a dokonce mu začala v jeho aktivitách fandit. Chtěla bych, aby se manžel se synem smířili, ten by si to taky moc přál, ale s mužem zatím nehnu.
Jarmila
Čtěte také:
Přidat komentář
Doporučit článek emailem
Tisknout článek
Sdílet na Facebook
