Bulhaři by měli vědět, o čem mluví. Jejich zemí se už prohnalo tsunami jménem Tisíc a jedna noc (v originále Binbir Gece) a každý večer přikovalo k obrazovkám víc než milion diváků. Jak turecký seriál uspěje u nás?
Zatím oslovila především divačky starší 55 let, Nova však cílila na mladší věkovou skupinu. Telenovela Tisíc a jedna noc, která mělo vyplnit prime time na dlouhou dobu, tak byla přesunuta na odpoledne. Prvních pět dílů odvysílaných od neděle do čtvrtka sledovalo 1,3 milionu diváků starších 15 let. Osm set tisíc však bylo starších 55 let.
Na Slovensku Šeherezáda uspěla
Na web slovenské televize Markíza, která telenovelu už odvysílala, divačka Eva Kondelová napsala: „Konečne divák vidí niečo iné než tu ordináciu alebo panelák, čo pre mňa je iba…“
Mnozí naši estéti a krasoduši však volají na poplach: české domácnosti hrozí zavalit sentimentální kýč nejhrubšího zrna! Jakoby české seriály byly něco jiného (až na drobné výjimky).
Z Východu k nám tentokrát nepřichází mráz, nýbrž žhavá podívaná plná emocí. Senzačního přijetí se jí už dostalo v Ázerbajdžánu, Kuvajtu, Chorvatsku, Rumunsku, Makedonii, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, Slovinsku a nejnověji i na Slovensku.
Turecko je seriálová velmoc
Turecko není na poli vývozu telenovel rozvojová země, nýbrž jeden z velkých hráčů. V roce 2010 Turci prodali na 70 seriálů do 36 zemí: nejen balkánských, ale i na Blízký Východ a do Německa.
Seriály přinášejí hezké kulisy, pohledné lidi a srdceryvné příběhy. Jejich úspěch je zaručen zvláště u divaček, které jsou rozladěny a znejistěny současným světem „tekutých hodnot“.
Expanze tureckých vyprávění, jejichž hrdinové jsou samozřejmě muslimové (byť umírnění), se setkala s odporem řady balkánských nacionalistů a pravoslavných činovníků. Ti seriály považují za „trojského koně tureckého expanzionalismu“. Totéž ovšem tvrdí o seriálech amerických.
Velké plusy seriálů jsou nízká cena, neokoukaní herci a vzrušující exotické prvky. Zvlášť kulisy historického Istanbulu jsou v této souvislosti skvělý vývozní artikl.
Onur a Šeherezáda jsou samozřejmě také megahvězdy reklam. Developeři na Balkáně dokonce staví vily, které jsou napodobeninami kulis ze seriálu!
V Řecku seriál sleduje třetina všech televizních diváků. Malé děti ve všech balkánských zemích dostávají jména podle hlavních hrdinů: lepé vdovy Šeherezády a modrookého haura Onura (to je pikantní zvláště v Bulharsku, kde jen před pár desetiletími komunisté zcela zakázali používání tureckých jmen).
Vracíme se ke kořenům
Čím byl způsoben onen turecký zázrak (či tursko čudo, jak ho nazvala chorvatská televize)? „Řekové zažívají hospodářsky těžké časy, ne nepodobné letům německé okupace,“ vysvětluje úkaz ve své zemi nejmenovaná 80letá Řekyně citovaná v rozhovoru pro turecký list Huerriyet.
„Potřebují proto jednoduché příběhy plné tradičních rodinných hodnot a výrazných postav. Děj se navíc z velké části odehrává v Istanbulu, nám tolik blízké staré byzantské metropoli. Všechno nás tam zajímá.“
Bulharští psychologové vidí jiné důvody úspěchu kýčovitého příběhu. „Lidé si už nevyprávějí pohádky jako Popelka nebo Sněhurka,“ tvrdí třeba Plamen Dimitrov.
„Pořád ale takové příběhy potřebují, proto se na ně dívají v televizi. Stejně tak se divákům líbí, že turecký seriál pracuje s velkými city, osudovými zvraty, není v něm násilí, zato úcta ke stáří a důraz na rodinu. To vše lidem moderní kultura se svým relativismem a dekadencí vzala. Tady se vracejí ke kořenům.“
Jeden srbský expert pak „extraligu“ telenovel srovnává. Ty latinskoamerické podle něj vytěžily svou oblibu z pozornosti, již věnují ženám.
Turecké ale staví do středu dění rodinu, což je v Evropě divácky ještě vděčnější. I když je paradox, že do našeho kulturního prostředí je důraz na rodinu – tradiční „parketa“ křesťanů – slavně dovážen z islámské země…
Přidat komentář
Doporučit článek emailem
Tisknout článek
Sdílet na Facebook
