Pavla Vitázková: Věděla jsem hned, že je manžel skvělý

„Seriál už byl na obrazovce a my jsme s manželem nakupovali v supermarketu, když se u našeho vozíku objevila dívka s tužkou v ruce a já už se chystala na autogram. Jenže ona mě naprosto přehlédla a okouzleně se zeptala: ,Dušane, mohl byste se mi podepsat?‘ V tu chvíli jsem pochopila, že seriálová sláva u nás doma vůbec nefunguje,“ směje se Pavla. A tento zajímavý úkaz jsme s ní probrali.

Rovnou z gymnázia jste nastoupila do Městského divadla Brno a hrála Desdemonu v Othellovi. To je hodně dobré vyšlápnutí. Kolik vám vlastně bylo?

Čerstvých sedmnáct. Hráli jsme na gymnáziu West Side Story, kde jsem tančila, jen tak pro radost. Přišel za mnou režisér Zdeněk Černín a zeptal se, jestli bych chtěla být herečkou. Řekla jsem že moc. Doporučil mi, abych nechodila na žádnou školu, protože tam mě pokazí.

Vy jste poslechla?

Ano. Možná je to kacířský názor, ale souhlasím s ním i dnes. V dětech se musí talent odkrývat, jakmile se někdo začne hraní učit, může maximálně napodobit svého profesora, ovšem ke vzniku osobnosti to většinou nepřispěje.

Kdo hrál tehdy Othella?

Martin Trnavský. Pan režisér si mě pojistil Alenou Antalovou. Alenka pro mě byla obrovská opora, dodnes jsme kamarádky. Hráli jsme ve dvou stabilních párech, ona měla „svého Othella“ Zdeňka Junáka.

V životopise máte, že pocházíte z neherecké rodiny. Co si pod tím mám představit?

Tatínek je doktor přírodních věd, řídil počítačovou firmu a taky překládal. Maminka pracovala jako zdravotní sestra. Nikde široko daleko žádní herci ani jiní umělci.

A vy jste byla holčička, která měla všechny předpoklady stát se herečkou?

Kdepak. Já jsem byla dokonce vybavená špatně, měla jsem dole na jazyku zkrácenou uzdičku, tu mi stříhali, až mi bylo nějakých jednadvacet, když jsem pocítila, že může nastat problém. Ve školce a ve škole jsem i trochu zadrhávala, koktala, možná ze stresu.

Nebyla jsem moc družné dítě. Terapie pro mě nastala až na jevišti. Nemusela jsem komunikovat nepřipravená, vstupovala jsem tam s daným textem, bylo to pro mě přátelské prostředí, cítila jsem se bezpečně.

Mluvili jsme o nehereckém manželství. Jaké je to vaše herecké?

Atypické. Vzala jsem si hlavně kluka, který miluje extrémní sporty a opravdu ten pohyb k životu potřebuje. O herectví se doma moc nebavíme. Pořídili jsme si zvířata, žijeme v lese…

Je to sice městská část Brna, ale zasahuje k nám Moravský kras, koně se nám pasou pod okny, protože kousíček odtud jsou ranč a stáje. Máme německého ovčáka Adélku, naše kočka bojuje s jezevci…

Jak se přihodilo, že se z kolegy stal chlap pro život? Začínali jste kamarádstvím, nebo to hned byla láska?

Když se začnu s chlapem kamarádit, zůstávám kamarádka. Já se musím zamilovat! Dušan se mi strašně líbil, viděla jsem ho poprvé v představení na JAMU, jmenovalo se Noci letmé lásky, moc zajímavá inscenace. A on byl takový zvláštní typ - uvolněný, nespoutaný, dlouhé vlasy…

Potom jsme spolu zkoušeli muzikál Hair. Dušan hrál Bergera a je tam proslavená scéna, kdy tančí na stole a obviňuje společnost, která kluky vysílá do vietnamské války… Krásné bylo, že Dušan nedokázal ani v té obžalobě být úplně zlý, což se hercům hraje dobře.

Došlo mi, že je to určitě bezvadný kluk, když musí to zlo ze sebe dolovat. A pak jsem si řekla: skoro dvoumetrový chlapík a takováhle duše, ten musí být můj! Tak jsem použila spoustu parfémů a byl můj. (smích)

Žárlíte?

Ne, i když točím v Praze a Dušan je v Brně. Nedokážu si představit, že přijedu po pěti dnech šílené práce, doma najdu opuštěná zvířata a manžel by se do rána nevrátil. To bych asi žárlila, jenže takhle já žít nechci. Možná je to v jiných vztazích úžasné dobrodružství, ale mě by nedůvěra zabila. Netoužím po takovém vzrušení, svou „nudu“ miluji, potřebuji spolehlivého chlapa.

A co třeba děti? Plánujete je?

Občas se mě ptají, proč ještě nemám děti, jestli jsem se rozhodla pro kariéru. Je to jednoduché: točím, protože nemám děti. Nejde o to, že bych se mateřství bránila, protože točím. Naše děti přijdou, až se jim bude chtít. Neplánujeme je, chceme je.

V Cestách domů hrajete mámu dvou kluků, která se rozhodne odejít od manžela. Jak nahlížíte na takovou situaci?

Mně se Soňa hraje moc dobře, scénář má hlavu a patu a pro mě je to všechno uvěřitelné. Žena se může dostat do situace, kdy neví, jestli preferuje svého muže, nebo lásku, která ji zasáhla v patnácti, jen se k sobě nějak nedostali.

Každá máma bude souhlasit, že se za každou cenu snaží zůstat co nejdéle s otcem svých dětí, i když je to čím dál obtížnější. Soňa se také trápí, ale snaží se netrápit lidi okolo. Nakonec otce svých dětí opustí… A já její vývoj dokážu pochopit.

V divadle máte těsně po premiéře muzikálu Sugar. Parádní kousek, známý pod filmovým názvem Někdo to rád horké…

…a pro mě parádní semetrika Sladká Sue! Kapelnice dámského orchestru, na jejíž ječivý refrén Bienstock! už diváci čekají. Po letech jsem na jevišti s Romanem Vojtkem, hraje Joea alias Josefinu. Setkali jsme se spolu kdysi v Amadeovi, on byl Mozart, já Konstance. Kvůli seriálu jsem teď měla v divadle, které se o mě patnáct let krásně stará, malou pauzu, takže tuhle premiéru mám za odměnu.