Co bude v Ulici, až Tereza Brodská odejde?

V divadle jste někdy takový skok do vody taky zažil?

Absolvoval jsem pár záskoků a na Vinohradech jsem přebíral jednu roli za Jirku Langmajera, když jsem ještě měl angažmá v Brně. Bylo to osudové přebrání, protože díky němu jsem přišel do Prahy.

Zvykáte si rychle? Třeba i na to, že máte být tatínek dvou puberťaček?

Ony moc nezlobí, takže šok jsem nezažil. A když zlobí, tak si je srovnám. Ve skutečném životě mě toto „báječné“ období teprve čeká. Jsem zvědavý. Před kamerou se to dá uhrát a případně střihnout, vrátit, smazat, což v životě nejde.

Vaší dceři Aničce je osm, takže jste zatím pubertálních manýrů ušetřen.

To zatím ano, je zaplaťpámbu zlatá.

Říkáte si někdy nad scénářem, že některé situace byste si měl zapamatovat?

Když je scénář dobrý a má hlavu a patu, dá se z něj poučit. Občas si říkám i v divadle, že jednou bych mohl takhle odpovědět nebo zareagovat. Seriálový Ondřej je chápavý a vstřícný. Má samozřejmě oporu v partnerce Báře. Dcery si dají nakonec říct a rodina funguje, jak má. Existuje tam respekt, ctí se hodnoty.

Scenáristé vám určili povolání investigativního novináře. Zaujalo vás?

Já bych ho asi dělat nemohl, měl bych pocit zmaru: v tomto státě žádné odhalení novinářů nic neudělá. Politici mají hroší kůži. Za chvíli kauza vyšumí, nic se nestane. Na rozdíl od vyspělých západních kultur, což je škoda.

Začal jste víc číst noviny, sledovat kauzy?

Nemám moc času, ale snažím se být v obraze. Nezávisle na tom, že právě hraju investigativního novináře. Linka té role je výborně vedená a scénář dobře napsaný, takže do redakcí se chodit dívat nemusím.

Ve filmu Zemský ráj to na pohled jste hrál otce, který si dcer moc nevšímal, v Ulici naopak váš vdovec děti vychovává sám, než najde novou ženu. Co je vám bližší?

Rozhodně Ondřej. Jak se říká, děti jsou sůl života. Snažím se, abych byl tatínek, který řeší normální starosti všedního dne co nejpohodověji. Pro co jiného má smysl žít než pro děti? Je to pokračování naší krve!

Čím vás dcera nejvíc překvapuje?

V poslední době tím, že už to přestává být malá holčička. Někdy řekne nějakou myšlenku, kterou bych od ní fakt nečekal, zareaguje jako dospělá, dává si věci do souvislostí. Nevěřícně zírám na to malé osmileté tělíčko a uvědomuju si, že už se na ni musím koukat jinak, v zárodcích začíná být dospělá ženská. Je neuvěřitelný zázrak tento přerod pozorovat.

Dáváte jí možnost rozhodnout, jak strávíte den, pokud jste spolu?

Jasně! Nabídnu jí varianty a pak se rozhodneme. Jsem pro výchovu dialogem, i když ve všem to nejde: kdyby bylo po jejím, strávila by život u televize. Někdy musím zavelet.

Co má nejradši?

Disney Channel.

Na televizi ale tatínka nepotřebuje, že?

Jo, tu zvládá sama dost dobře. (smích) Má ráda jakýkoli druh honiček, lezení na cokoli, prolézání na čemkoli na hřištích. Možná to zdědila po mně, já jsem lezl po skalách. Chodíme do divadla a do kina a pak si o tom povídáme, něco namaluje. Nedávno jsme měli období stavění dinosaurů z lega. Prostě normální dítě.

Otázky, proč nejste spolu celá rodina, už máte za sebou?

Samozřejmě. Vysvětlili jsme jí, jak to je. Nezbylo jí nic jiného než se s tím smířit. Mám v tom velkou zkušenost, protože naši se rozvedli dvakrát. Poprvé mi bylo pět, podruhé čtrnáct. Vím tedy, že čas je milosrdný, a pokud se dospělí k sobě chovají slušně a umějí se domluvit, děti se adaptují dobře a rychle.

Vy jste po druhém rozvodu rodičů zůstal s tatínkem. Pátral jste po důvodech?

Není mi to jasné dodneška - za komunistů to běžné nebylo. Nebyl jsem u žádného psychologa ani u soudu. Vypadá to, že se rodiče tak domluvili, ale už se nedozvím proč. Táta je dva roky mrtvý a s mámou jsme se o tom nebavili. Už je to asi jedno. V některých koutech minulosti by se nemělo moc pátrat.

Jak jste spokojený v Praze? Nedávali vám přechod do hlavního města vaši kamarádi z Brna trochu „sežrat“?

Někteří to chvilku řešili. Mně to připadá absurdní a směšné, jak se Brňáci a Pražáci trochu štengrují. Existuje na toto téma dost vtipů; říkat je nebudu, aby se někteří neurazili. (smích) Já jsem s přesídlením problém neměl, po třech týdnech v Praze jsem měl pocit, že jsem tady odjakživa. I když jsem tu nikoho neznal. Bylo to zřejmě tím, že mě na Královských Vinohradech přijali královsky.

Na co zvete do divadla své seriálové dcery?

Zatím na nic, teď hraju v samých těžkých věcech. Kafkův Zámek asi pro ně není to pravé. Máme teď jednu novou komedii, Na flámu, tak možná je pozvu na ni.

Rozumíte si se svými mladičkými kolegyněmi i proto, že máte mladou přítelkyni?

Ona nemá myšlení na svých dvaadvacet! (smích) A myslím, že já nemám „staré myšlení“. Kdo se pohybuje v divadle, má kolem sebe lidi různého věku. Určitě nejsem chlap, který přijde domů, obuje papuče a pustí televizi. I když od kamarádů jsem dostal vypečené přání k narozeninám: Před dávnými, dávnými a dávnými věky… jsi se narodil. (výbuch smíchu)

Připadáte si starý?

Někdy hrozně. Ale nedávno jsme měli sraz s gymplem po pětadvaceti letech a musím říct, že někteří mí spolužáci vypadají na víc. V případě naší třídy ale nejde o nějaké honění sebevědomí, byli jsme dobrá parta, příjemná společnost a léty se to nezměnilo.

Řeknete si někdy „to už pro mě není“?

Třeba na skály už nelezu, bojím se.

Nejde spíš o zodpovědnost než strach?

O obojí. Když jsem pro Českou televizi natáčel pohádku Tajemství Lesní země, měl jsem na Býčí skále, takovém hezkém osmdesátimetrovém převisu, viset za ruce. Podíval jsem se dolů, viděl tam malinkatého režiséra a řekl jsem, že chci přivázat. Přitom jsem toužil být pilot, chtěl jsem si udělat papíry na letadlo, ale kvůli Aničce mě to přešlo.

Tak to můžete od Aničky čekat různé nápady: pokud vy jste lezl po skalách, vaše bývalá žena Bára Munzarová jezdí na motorce, pan Munzar miluje adrenalin...

Uvidíme. Zatím má blíž k víle. Je otázka, kam se to zvrtne.

Co vás čeká nového?

S Jirkou Strachem budu točit pokračování Ďáblovy lsti. Posunulo se to na prázdniny, protože nás nemohli dát dohromady s Ivanem Trojanem a Aňou Geislerovou. To bude velký kus, další tři díly. V Divadle na Vinohradech máme v březnu premiéru Shakespearova Caesara, taky hraju ve Viole. No a dál točím Ulici.

Tereza Brodská, vaše partnerka z Ulice, oznámila odchod ze seriálu. Vaše figura zůstane?

Jak scenáristé vyřeší její odchod a mé další pokračování, zatím netuším.