„Hudba mě zpočátku nijak zvlášť neoslovovala, přesto jsem byl kolem desátého roku věku rodiči postaven před otázku, jestli chci hrát na klavír, nebo na housle.
Po roce jsem nechal klavíru, ale zásadní pro mě bylo, když mi můj spolužák a dnes kytarový virtuos Petr Bierhanzl zahrál jednu Bachovu skladbu.
Hned jsem se taky chtěl přihlásit do kytarového kurzu. Tak začala moje hudební kariéra,“ odkrývá Slávek fakt, že jeho cesta za rockovou kytarou nebyla tak přímočará, jak by se dalo s ohledem na staršího bráchu čekat.
V porovnání s představiteli uhlazené oficiální popkultury 70. a 80. let působil Abraxas opravdu divoce (Slávek jako první zprava)
První kapelu s názvem Čepičkáři stačil založit už ve 14 letech na základní škole.
„Vzpomínám, jak skupina skončila. Měli jsme zkušebnu v agitačním středisku, jednou jsme to tam pořádně rozjeli, až do místnosti vstoupil jakýsi soudruh a hlasitě zvolal: ,Ven!´“
S Čepičkáři tedy díru do světa neudělal, studium na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka už bylo naštěstí o poznání úspěšnější, stejně jako Slávkovo působení v dalších kapelách.
Profesionální zkušenosti začal sbírat v doprovodné skupině Hany Zagorové, poté na šest let zakotvil u Petra Nováka.
Jedna kapela za druhou
V roce 1976 založil Abraxas, dnes dávno legendu, s níž se natrvalo zapsal do historie českého rocku. Minimálně první album Box z roku 1982 v ní má neoddiskutovatelné místo.
„Premiérový koncert jsme měli v Klubu 1 na Strahově, kde jsme hráli ve dvou kytarách, ještě bez Miroslava Imricha, našeho pozdějšího zpěváka.
Ten stál naopak v hledišti a po koncertě přišel, jestli by s námi nemohl zpívat. Tak jsme ho vzali.“
Slávek Janda se ovšem rozhodl servírovat svým posluchačům pestřejší menu, než je jen sytit novinkami z kuchyně slavného Abraxasu.
„Ani nevím, co mě pořád žene do dalších projektů. Hlavně asi moje povaha, která mi nedá nevymýšlet něco nového. V současné době kromě Abraxasu hraju ještě z kapelou Yandim band, která je ale víc jazzová s velkým akcentem na improvizaci.
Slávek Janda (59)
- Jeho nejslavnější skupina Abraxas letos slaví 35 let na scéně sérií koncertů i novým DVD.
- Kromě muzikanta Petra má ještě bratra Jiřího.
- Mezi bratry panují dlouholeté rozepře kvůli restituovanému domu na pražských Vinohradech.
Troufám si říct, že jde o skupinu vynikajících hudebníků, od nichž se mám sám co přiučit. Pochopitelně se jedná o menšinový žánr, takže vystupujeme hlavně v jazzových klubech. Další kapela, s níž si rád občas zahraju, se jmenuje Slávek Janda Banda.“
V dobré společnosti
Byť říká, že hudba je řehole, nikdy ho nenapadlo vymanit se z jejího náručí.
„Vlastně nic jiného ani neumím. Na začátku jsem měl různé iluze, ale postupně jsem zjistil, že tahle branže znamená především tvrdou práci.
Vyzkoušel jsem si v ní ledasco: hrál jsem třeba na zámořském parníku, koncertoval před početným publikem, ale i před pár lidmi.
Taky mám menší studio, kde kromě vlastní muziky nahrávám pro jiné. Skládám, aranžuju, dělám zvukaře, manažera, technika, zkrátka všechno, co je momentálně třeba.“
Slávkův cíl rozhodně není být na titulních stranách bulvárních časopisů. „Navíc takzvané celebrity už dneska vlastně ani nemusejí být hudební, herecké hvězdy, sportovci nebo politici,“ připomíná.
„Jsou jimi třeba kuchaři, všelijaké modelky, ale i vrazi.“ A do takové společnosti se mu pochopitelně nechce. Naštěstí má tu svou, v níž to rád „doklepe“ s kytarou přes rameno.
Čtěte také:
Přidat komentář
Doporučit článek emailem
Tisknout článek
Sdílet na Facebook
