Rudolf Hrušínský: Někdy pochybuju o svém zdravém rozumu

I když ne proto, že by si roli dědečka bůhvíjak užíval, na to je příliš zaměstnaný. A taky cestuje. Právě se vrátil z Barmy.

Vnoučata prý dodávají člověku energii. Už to na sobě cítíte?

Zatím jsem si nevšiml. Doufám, že ten okamžik ještě nastane.

Váš otec také nebyl táta ani děda na plný úvazek. Jak to u vás fungovalo?

Měl rád rodinu jako takovou, když se všichni sešli pohromadě. Většinou to bylo jenom o Vánocích a já jsem na tom podobně. Táta měl rád nejen nás syny, ale i naše potomky, kterých je dost.

Do Barmy se herec chtěl podívat už dlouho, ale teprve letos tam oslavil Nový rok

Autor: soukromý archiv

Když se sešla aspoň část rodiny, což bylo mnohem častěji než o Vánocích, vždycky děti pohoupal na koleně nebo jim vyprávěl pohádky. Vylomeniny s nimi nedělal, to ne, ale vytrvale po něm lezly a on s nimi měl velkou trpělivost. Určitě větší než s námi syny. (smích)

Dokázal jste být přísný otec, nebo před vámi manželka maléry spíš zametala pod koberec?

Fungovalo to stejně jako u našich. Výchova nespočívala na mně, ani na tátovi, dětem se u nás věnovaly hlavně ženy. My otcové jsme si s nimi užívali ty drobné radosti a někdy i lumpárny.

Když kluci něco provedli, dověděl jste se to hned? Řekla bych, že umíte i pořádně zařvat…

Jo, dověděl jsem se všechno za horka, takže jsem pak na kluky zvýšil hlas, skoro až do řevu, ale nikdy jsem nepoužil výchovných prostředků jako můj táta, kterej když byl velikej průser, měl po ruce plácačku na koberce a tou jsem dostal na zadek.

Vy jste byl zlobivější než mladší brácha?

Nejspíš jo. Jeho výprasky si totiž nepamatuju, svoje ano. A nebylo jich málo.

Položím obligátní otázku: co považujete v manželství za nejdůležitější?

Vychovat z dětí slušné lidi. Jinak se mě na nějaké manželské praktické návody neptejte.

Když jste tak nepraktický - víte třeba, kolik stojí měsíční provoz vaší domácnosti?

To asi nevím, nicméně výdaje jdou z mého účtu. Občas mám pocit, že vydělávám jen na elektřinu, vodu, daně a na zdravotní a sociální pojištění…

Když si žena chce udělat radost, koupí si šaty, boty, parfémy. Co vy? Máte rád například rychlá auta?

Se synem Davidem a vnoučaty Tobiášem a Emou

Autor: Jiří Janoušek

Spíš spolehlivá a pohodlná a taky velká, protože jezdím na ryby a potřebuju se dostat s výbavou k vodě. Dá se věřit tvrzení, že dobré bezpečné auto vám dává automaticky dobrý pocit. Jinak nenakupuju, ani vybavení na ryby, všechno mám. Na oblečení mi stačí trička, ta si snadno opatřím v Nepálu…

Třeba to, co máte na sobě?

Jo, to je taky z Nepálu. Kalhoty nosím furt, dokud se mi nerozpadnou, boty dělím na zimní a letní. Jsem skromňoučkej.

Malujete, když máte volno?

Už dlouho ne, kvůli práci, což mě mrzí, protože právě čas strávený u plátna je příjemný. Nejsem ten typ, co rozmaluje kousek obrazu a za týden zase další. Prý to jde, ale můj styl to není. Hlavně by mi ztvrdly štětce a já nesnáším, když je musím prát.

Kouříte při rozhovoru, v šatně… Na rybách u řeky taky?

Hodně jsem to omezil. To je vzkaz pro pana doktora, kterej mi zakázal kouřit. No a na rybách? Když si v pět ráno sednete na břeh, z řeky stoupá pára, nahodíte, nalejete si z termosky kafe a zapálíte si, to je teprve to pravý pošušňáníčko.

A pokud jedno z toho chybí, že se vám kafe z nedovřené termosky vyleje do auta, nebo zjistíte, že nemáte sirky, začne ten den, řečeno slušně, úplně špatně. (smích)

To se vám stalo?

Jo, od té doby vozím několik rezervních zapalovačů. Přijel jsem tenkrát před lety na ryby a neměl sirky. Bylo to na Berounce, nikde ani noha, tak jsem se po půlhodině sbalil a jel domů.

Takže to není o tom, že bych kouřením ničil nádhernou přírodu a nádhernej vzduch, cigareta mi naopak násobí a umocňuje krásu kolem. Kouřím od dvanácti let, protože mi to chutná, takže když teď přestanu, mám svoje odhulíno. S potěšením a láskou.

V Mongolsku, kam léta jezdím, je panensky čisto a všichni tam kouří. Mně nechutná zapálit si na chodníku, kde nás obtěžují výfuky z automobilů nekuřáků, u fabriky, kde je smrad, že se můžete zalknout, ve vesnici, kde se pálí v kamnech pytlíky naplněné kůrou, aby se co nejvíc ušetřilo. Ale u průzračné řeky si zapálím s gustem.

Ochránci přírody vás nebudou mít rádi.

Pokud nevědí, o čem mluvím. Nebezpečí pro řeku není kuřák, ale továrna, která do ní vypustí jedy. Většinou se nezjistí, kdo za to může, a během pár dní plavou všechny ryby břichem vzhůru.

Cítíte se někdy nesnesitelně unavený?

To znám a dlouho jsem to neznal. Teď když točím celej den a pak ještě hraju, přijedu domů a vůbec nemám sílu myslet na zítřek, jenom padnu. Ne že bych tak okoral vnitřně, přikládám to věku.

Odmítl jste hodně nabídek?

Někdy pochybuju o svém zdravém rozumu, ale snažím se všechno do svého pracovního programu vměstnat.

Takže vás to štve?

No jistě. Jenže jsem člověk, kterej si říká: ještě bych chtěl udělat tohle, zajet si tam a tam, a když nebudu makat, nebudu na to mít. Jsem zdravej, doufám, sedět v parku a krmit veverky by mě nebavilo.

Když nepracujete, tak sportujete, chodíte plavat, běhat, do posilovny?

S tatínem sbíral první rybářské zkušenosti na Lužnici v jihočeské Plané

Autor: soukromý archiv

Běhání nenávidím, posilování je mi odporný, v létě si zaplavu v řece nebo v moři. Ovšem ne kilometry, za chvíli se vrátím. Co mě baví, je tenis. Hraju ho odmala, nebyl jsem línej vstát v šest ráno a jít aspoň na chvilku na kurt.

Chodím i v zimě do haly, ještě nedávno jsme hráli v noci po představení, protože jindy nebyl čas. Teď mě trochu bolí záda, tak jsem tenis musel odsunout. Jsou to přesně ty pohyby, které mi škodí.

Ale na rybaření přece musíte mít fyzičku. Nebo ne?

To jo, hlavně co se týká muškování, což já nejvíc miluju. To nachodíte třeba deset kilometrů uprostřed řeky, kde je proud, kluzké kameny… Ovšem protože se neplahočíte jen tak zbůhdarma – musíte nahazovat, vyměňovat mouchy, chytat ryby – tak vám to jako dřina vůbec nepřijde.

Mně přijde.

Ono to taky není dámská záliba. A v Mongolsku je proud ještě nesrovnatelně prudší než třeba na Otavě. Když chcete ulovit velkou rybu, musíte ji najít.

Lákáte ji na třpytky, woblery, mrtvou rybu, plahočíte se a doufáte, že nezahučíte do dvoumetrové jámy, kdy vás proud odnese, kam chce. Nikde žádný strom, kterého se můžete zachytit, modlíte se, aby tam byla pevná zem a ne tekuté písky, v němž vám zmizejí nohy.

Už jste to zažil?

Jo a jak vidíte, vždycky jsem se nakonec vyškrábal do civilizace.

Je asi zbytečné se ptát, co vás na takovém adrenalinu baví…

Kdo nerybaří, nepochopí. Proto jsem byl v Mongolsku už osmkrát. A nejen proto. Lidi jsou tam bezvadní, naprosto otevření, nezáludní.

Poznáte, když vám někdo lže?

Jo, ale není to pravidlo. Občas jsem naletěl.

Vy jste křišťálová studánka, nebo taky umíte mlžit?

Rudolf jako pan Pešek v seriálu Ulice

Autor: Archiv TV Nova

Jsem křišťálová studánka, ale umím.

Proč vás to táhne právě do Asie a ne třeba do Ameriky?

Rád bych se podíval do New Yorku, kvůli divadlům. Jenže loni jsme byli s Janou Švandovou a Josefem Cardou v Kanadě, hráli jsme představení Nebyla to pátá, byla to devátá v Torontu a Vancouveru a něco tak odporného, jako žádost o vízum, jsem nezažil.

I po dvaceti letech svobody jsem si připadal jako člověk, kterej se dere někam, kde ho vůbec nechtějí. Kanada je krásná, lidé mi přišli divní. Když už se ptáte, třeba proti Thajcům naštvaní a uspěchaní, po ulici lítá stopadesátikilová paní, máte pocit, že ji raní mrtvice, ale zřejmě si přečetla v magazínu, že je to zdravý. Vzápětí do sebe narve dva hamburgry.

Když si chcete koupit kanadskou whisky, musíte do speciálního krámu, pouze tam se totiž prodává alkohol, kanadští občané jsou zřejmě nesvéprávní a hned se ožerou. Láhev vám zabalí do papírového pytlíku, aby nikdo neviděl, že jste si ji koupil.

Byl jsem naštvanej a zklamanej. I když to vyrovnal fakt, že čeští krajané, na jejichž pozvání jsme tam jeli, se o nás starali ohromně.

A v Thajsku?

Tam si můžete koupit, co chcete. Víno, které je dražší než cokoli jiného, skotskou nebo thajskou whisky, skvělé pivo. Jací jsou Thajci, vám snad ani nemusím popisovat.

Nejezdím tam jenom kvůli rybám, ale pruty si samozřejmě beru. Na jednom ostrově jsem si prut schoval a když jsem se za dva roky vrátil, pořád tam byl.

Čtěte také: