Akční a milá dáma Petra se stala hraběnkou po sňatku. Dnes mimo jiné dokonalá organizátorka romantických svateb na domovském zámku Jemniště se totiž vdala za hraběte Sternberga.
Děti sympatického jihočeského páru jsou v genealogii rodu vedeny jako hrabě a hraběnka. To jsou dvě cesty jak se v Česku stát členem nobility: provdat se za šlechtice nebo se ve šlechtické rodině narodit.
Ale pozor, PhDr. Milan Buben z Katolické teologické fakulty UK v Praze a odborník na heraldiku a titulaturu v českých zemích vysvětluje:
„Muž ženu šlechtí, žena muže nikoli. Tedy provdá-li se za muže se šlechtickým titulem, získá titul sňatkem, avšak opačně to nefunguje. Navíc pokud si žena s titulem vezme nešlechtice, o svůj titul sama přichází. Ona i její potomci.“
Tituly jsou neoficiální
Šlechtické tituly, které byly historicky uděleny v českých zemích, už od roku 1918 neplatí, zrušil je prosincový zákon č. 61/1918 Sb.
Příliš připomínaly rakousko-uherskou monarchii a nehodily se do krámu nové republice (jejich rušení souviselo i s nastávající pozemkovou reformou -zabavením šlechtického majetku).
Užívání titulů rytíř, baron, hrabě, kníže či vévoda se od roku 1921 dokonce trestalo! Zákon o zrušení této titulatury se měnil v roce 1936, 1938 a poté i roku 1945, platí ovšem do dnešních dnů, i když postihy odpadly.
ERB je jako podpis
Nejen šlechtické tituly, ale také šlechtické erby byly srozumitelným vyjádřením urozenosti. Obrázky a symboly na štítu a zbroji sloužily původně k rozlišení rytířů na bitevním poli. Postupně se staly identifikačním symbolem, vlastnickou značkou a prvkem výzdoby. Provázely šlechtice celý život. V Evropě se objevily v polovině 12. století (Anglie, Francie, Španělsko, Itálie, Německo). V Čechách se za první erb považuje orlice na pečeti Přemysla I. Otakara z roku 1192. V letech 1200 až 1240 byla erby vybavena všechna vysoká šlechta v západní Evropě, staly se „průkazem“ privilegovaného postavení. Od 12. století se rozvíjela funkce herolda, nejdříve ceremoniáře, později znalce erbů. Ve 14. století si panovníci postupně osobovali právo erby udělovat. Výtvarné ztvárnění erbů bylo do značné míry dáno tradicí, dobovou normou i tím, jak bohatý šlechtic byl. Zhruba od 13. století byly k erbům přidávány „ozdobné prvky“ a začínaly se vyvíjet terminologie a pravidla heraldiky. Erby byly používány jako výzdoba interiérů panských sídel, kočárů, postrojů, sloužily i jako dekorace všedních předmětů denní potřeby. Bývaly realizovány na náhrobnících, sochách, průčelích staveb, v záhlaví pergamenů či papírů; erb na pečetidle či prstenu sloužil i jako podpis.
Tedy také Karel kníže Schwarzenberg se může svým rodným titulem nechat v ČR oslovovat jen neoficiálně, ačkoli se jako pravý aristokrat nejen narodil, ale i chová.
Některým šlechticům byl titul roku 1918 u nás odebrán, ale poté legalizován vládou jiné země - to je příklad jedné větve Lobkowiczů.
Ladislav Lobkowicz získal od belgické královny roku 1958 titul princ de Lobkowicz, což legalizovalo aristokratický rod Lobkowiczů po jejich nedobrovolné emigraci z Československa (v angličtině slovo princ znamená nejen princ, ale i kníže).
Mám ho od královny…
Vstoupit do šlechtického stavu v České republice ani za sebevětší chrabrost už nelze. Muž toužící po pravoplatném titulu nobility musí „na lov“ do ciziny.
Nejznámější je v tomto ohledu Velká Británie, kde může do šlechtického stavu povyšovat královna. A dělá to!
Nositeli titulu komtur a poté výše i rytíř - Sir se stávají vědci, politici, vojevůdci i umělci (Elton John, Paul McCartney, Sean Connery…).
Pokud se našinci podaří na seznam Alžběty II. dostat, může být pasován na rytíře, ale titulem Sir se honosit nesmí. To se stalo i americkému miliardáři a filantropovi Billu Gatesovi. Královna ho jako jednoho z mála cizinců pasovala na rytíře, čímž si za jméno připsal CBE (zkratka anglického titulu Rytíř Řádu britského impéria), ale nechat se oslovovat Sir nemůže.
Britské regule říkají, že tento titul smí být přiznán pouze občanům Velké Británie a Commonwealthu. Tím se liší britský aristokratický systém od šlechtických titulů udělovaných v jiných zemích, kde ten plný může být přiznán i cizinci.
Šlechtic Středa
Pro titul můžete ještě vyrazit ke královské rodině do Dánska, Kambodže (titul Okhna), Lichtenštejnska (kníže uděluje čestné aristokratické tituly) nebo na Filipíny.
Zde je uzákoněn titul Sir pro Rytíře Řádu Dr. Josého Rizala, který je rozšířen po celém světě a je oficiálně uznáván - pro ty, kteří jsou ale registrováni přímo na Filipínách.
Český lékař MUDr. Leoš Středa je právě díky tomuto řádu od roku 2008 šlechticem. Ovšem nezaměňovat, rytířských řádů existuje spousta - i falešných. V Česku se k nim řadí Řád blanických rytířů či Řád sv. Konstantina a Heleny.
Dlužno dodat, že ač se v 19. století s takovými tituly „obchodovalo“, dnes je totální podvod nabídka koupě skotského titulu Laidr s kusem tamní půdy stejně jako příslib získání anglického titulu Lord of Manor.
Máte pocit, že modré krve dosáhnete jen transfuzí? Bohužel, doba se změnila. Můžeme doporučit získat společenskou prestiž jinak - vyjadřovat se jako šlechtic, jednat jako on, studovat šlechtické rody, jezdit po hradech a zámcích, nechat se doma od těch, kteří to skousnou, oslovovat Jasnosti…
Na druhou stranu být šlechtic znamená udržovat tradice, rodové heslo, spravovat majetek aj., což za jistých okolností není velká pohoda. Zeptejte se Czernínů, Kolovratů, Waldsteinů…
Čtěte také:
Přidat komentář
Doporučit článek emailem
Tisknout článek
Sdílet na Facebook
