Foto: Isifa
„Jeden pán z východních Čech chtěl vypracovat rodokmen a po mém pátrání se zjistilo, že jsou potomci irského královského rodu O’Brien,“ vzpomíná na zajímavý případ z praxe genealog PhDr. Ivo Sperát, který se tvorbou rodokmenů zabývá.
„To příjmení se v Česku trochu zkomolilo, takže nezní ve své irské podobě, ale tito lidé žijí mezi námi. Mají to dokonce potvrzeno genetickou zkouškou, kterou si nechali na základě výsledku pátrání dodatečně udělat. Ta potvrdila mé zjištění.“
Podvodníci s rodokmeny
Červenec 2009 - S fíglem, že organizuje rodinný sraz, se na manželský pár z Kyjova na Hodonínsku obrátil vysoký hubený muž. Tvrdil, že doprovází svou matku, která sestavuje stromový rodokmen, jenž měl sahat až k 17. století. Leccos si o kyjovské rodině zjistil, takže působil dost věrohodně. Nakonec poprosil o 2 000 Kč, aby se s nemocnou matkou mohl dostat domů, do Zlatých Hor v Jeseníkách. Jako důvod, proč neměl na cestu, uvedl, že ho při čekání na autobus okradli.
Duben 2009 - Policie na Olomoucku dopadla muže (48), který dokázal celých 5 let šidit a vydávat se za člena rodiny někoho jiného! Takto měl obelstít 150 osob, tedy alespoň tolik činů přiznal. Po celé republice se představoval jako vzdálený příbuzný z Jihlavy a vždy používal křestní jméno Jaroslav. Na lidi se obracel s tím, že sestavuje rodokmen, ale potřebuje k tomu jejich pomoc. Dokázal si rychle získat důvěru a poté také požádal o peníze k vyřešení své tíživé situace. Půjčky ovšem nevracel. Finanční obnos byl vždy poměrně malý, často kolem 1 000 Kč, a tak většina podvedených policii ani nekontaktovala.
Listopad 2003 - Získat rozsáhlé pozemky na Semilsku se pokusil muž, který se prohlašoval za příbuzného šlechtického rodu Rohanů. Půda v hodnotě několika stovek milionů Kč, o niž se ucházel, byla na počátku 20. století konfiskována. Muž měl v roce 1948 odejít z Československa do Kanady a od roku 1977 žil v americké Atlantě. Rodokmen Rohanů si dobře nastudoval. Pozemkový úřad v Liberci žádost o restituci půdy zamítl, protože v historických dokumentech našel nesrovnalosti a označil příbuzenský vztah za nemožný.
Pídění se po předcích může někomu přinést ohromující zjištění. A přiznejme si, kolik lidí se dnes může pochlubit kresbou rozvětveného rodokmenu?
Obvykle máme představu namalovaného stromu, který kdysi možná zpracoval dědeček nebo pradědeček. Leccos se dá objevit i bez něj.
Na vlastní pěst i s pomocí
Kořeny původu lidi zajímají, jenže v dnešní době se málokomu chce trávit dlouhé hodiny v archivech. Zjištění jsou ovšem téměř vždy spojena s překvapením!
Cest jak v minulosti zapátrat je několik. Asi nejběžnější je obrátit se na zemské archivy. Po předložení občanky a vyplnění badatelského listu lze hledat v příslušných matrikách a porovnávat data s internetem.
Další možnost je návštěva obecního archivu a fary. Trvá to dlouho, ale jde o pozoruhodné dobrodružství!
Zjistíme třeba, že praděd pocházel z druhého konce republiky a vlastnil prosperující mlýn. A nakonec není od věci sejít se s příbuznými, o nichž jsme dosud neměli ani potuchy.
Další varianta je obrátit se na službu v zemských archivech a za poplatek si nechat zpracovat přímou mužskou linii.
Obvykle se platí za hodinu hledání a hradí se třeba i poštovné s tím spojené. Kdo na mravenčí práci po archivech nemá chuť ani čas, může vše přenechat specializované firmě.
A pak je tu také nová pozoruhodná metoda: genetický test. Třeba pražská společnost Genomac, která se zabývá testy pro určení otcovství nebo dědičných onemocnění, může na základě porovnání znaků chromozomu Y potvrdit, nebo vyvrátit příbuzenský vztah nositelů stejných příjmení, a to k období vlády císařovny Marie Terezie, jež jejich užívání zavedla.
Pokud vaši předkové přišli z ciziny, lze zmapovat, ve které části světa se podobné genetické znaky vyskytují.
V režii matrik
A s jakými materiály se vlastně v archivu pracuje? Primární zdroj pro sestavování rodokmenu jsou matriky. „Povinnost vést je byla stanovena na tridentském koncilu v roce 1563,“ vysvětluje Ivo Sperát.
„Zavádění matrik však bylo postupné a v Čechách a na Moravě se setkáme s matrikami, které začínají většinou až po třicetileté válce. To znamená někdy v polovině sedmnáctého století.
Pozor, matrika nebyla jen evidence obyvatel, jak ji známe dnes, ale byla to evidence svátosti křtu, manželství a svátostiny pohřbu!
Druhy map
Rodokmen - zaznamenává všechny syny našich předků a dcery, pokud jsou manželskými potomky mužů, kteří pocházejí z manželství zakladatele rodu. Vnější znak členů rodu je společné příjmení, vnitřní pokrevenství po meči. Nepatří tam ale třeba nemanželské děti synů, potomci vdaných dcer a děti adoptivní. Zapisují se křestní jména, příjmení se uvádí jen u zakladatele rodu.
Rozrod - najdeme v něm veškeré potomky, kteří se narodili jednomu společnému páru předků. Patří tam muži i ženy v přímé linii pokrevenství po meči i po přeslici k zakladatelům rodu, nemanželské děti synů i dcer a jejich potomci! Nespadají tam ale děti adoptované.
Vývod z předků - na rozdíl od rodokmenu a rozrodu je tato sestava vzestupná, tedy postupuje se ze současnosti do minulosti. Počet osob v něm každou generací roste geometrickou řadou (1-2-4-8-16...). Podmínkou zařazení do vývodu je sňatek! Příjmení se uvádí vždy rodné.
Proto v těch nejstarších nenajdeme ani datum narození, nýbrž datum křtu. Ten většinou proběhl v prvních třech dnech novorozence. Z toho plyne i doba, do níž se dá dohledat a sestavit občanský rodokmen.
Má-li ale někdo předky s modrou krví, dá se rodokmen dohledat i dál, používají se k tomu i jiné archivní materiály, které pro obyčejné nevolníky nebyly.“
V případě nejasností (čím více do minulosti, tím méně informací v záznamech) se rodokmen verifikuje sekundárními zdroji - třeba záznamy z gruntovní knihy a různých jiných, většinou hospodářských evidencí (berní rula, lánové vizitace, robotní seznamy, sčítací operáty atd.). Obecně ale platí, že bez matrik se celý rodokmen nedá sestavit.
Jeho tvorbu Ivo Sperát popisuje ve zkratce takto: po objednávce zákazníka zajde do příslušného archivu, objedná si na základě inventárního seznamu příslušné matriky (rozlišují se náboženstvím, časovým obdobím, které zahrnují, lokalitou a také druhem - myšleno křestní, oddací, úmrtní).
Pak v nich hledá záznamy týkající se sestavovaného rodokmenu. Existuje na to technologický postup. Všechny zápisy jsou v latině nebo němčině, protože čeština se úředním jazykem na našem území stala až od 2. poloviny 19. století.
Psané jsou kurentem či švabachem. Záznamy přeloží a zapracuje do rodokmenu. Nakonec vznikne obraz rozvětveného stromu, který prodá zákazníkovi (podrobněji viz rámeček Druhy map našich předků).
Výpravy do minulosti
Pátrání lidem nese ovoce. Před časem se objevily zprávy o muži z Brna, který jako amatér přišel na více než tisícovku svých předků v bývalém okrese Vyškov!
Jak psal Blanenský deník loni v březnu, nadšenec kromě běžných zdrojů prohledával i vědecké knihovny, kroniky a muzea. Přitom poznal stará nářečí, seznámil se s kroji, tanci, zvyky a viděl stařičké fotografie.
Pozoruhodný je příběh jistého Francouze, který do České republiky jezdil hledat své kořeny. Je potomek hranických Židů a rád by zmapoval minulost své rodiny.
Zjistil například, že jeho dědeček měl v Hranicích hospodu a obchod s obilím a že byl mezi židovskými vězni, kteří v Terezíně přežili holocaust.
Svými předky se také intenzivně zabývá Ervín Silný z Přerova, u něhož se impulzem počátkem 90. let stal dopis od sestřenice jeho maminky z Mnichova. Potřebovala totiž najít některé informace pro rodokmen, který sestavovala.
A pátrání v archivu Ervína Silného uchvátilo. Za roky práce se mu podařilo objevit řadu svých předků a opakovaně pro ně uspořádal společné setkání.
Na první sraz dorazilo 125 členů rodu Silných! „Většina příslušníků rodu Silných se narodila a žila trvale na Moravě. Až na malé výjimky to byli zemědělci s menší či větší výměrou polností.
Jen u takzvané zdounecké větve se setkáme v několika generacích s řezníky a hostinskými. V průběhu dvacátého století se někteří ze Silných rozběhli do světa a dnes je najdeme po celé Evropě a v USA,“ píše Ervín Silný na svém webu.
Čtěte také:
Přidat komentář
Doporučit článek emailem
Tisknout článek
Sdílet na Facebook
