Na trhu jsou strašidelné panenky i figurky, u nichž se radí: „Stačí jen strčit prst do slizkého nosu a vytáhnout nudlové překvapení.“ Je to normální? Je to vhodné? Jaké hračky dnes vůbec letí?

Aktuálně se diskutuje nad panenkou simulující kojení. Hračka nese podtitul The World’s First Breastfeeding Baby Doll (první kojící panenka na světě) a podle návodu je třeba připnout si speciální podprsenku s kytičkou místo bradavky, přiložit k ní panenku, „nakojit“ ji a poté nechat přes rameno říhnout.

Stojí 89 dolarů (v přepočtu asi 1 500 Kč) a je k dostání jako chlapeček, holčička či dokonce černoušek. Nejprve se začala prodávat ve Španělsku a poté zaplavila Spojené státy.

Je trendy, od flašky se ustupuje!

To, že miminko na hraní „něco“ dělá, není nic převratného. Už dlouho existují panenky, které mlaskají, chodí, pláčou a dokonce čurají.

Tato vlastně jen papá - jako většina podobných panenek. Takže co. Jenže podle reakcí některých rodičů je už za hranicí vkusu.

Kritikům zejména vadí, že dítko klame. Ženy přece nemají místo bradavek kytičky! Ale hlavně: nutí prý holčičky vyspět příliš brzo a jde vlastně o perverzní záležitost.

Výrobce se naopak domnívá, že propaguje zdravé normální kojení a učí holčičky, že jde o přirozenou součást života.

Kvůli tomu prý výrobci došly z celého světa děkovné dopisy od propagátorek kojení. Vždyť panenka kopíruje současné trendy, kdy se ženám doporučuje kojit, a to co nejdéle.

Nebude si pamatovat

Kojící panenka vlastně ani nemusí existovat - soudě podle reakce z internetu si děti poradí samy:

„Pochybuji, že si jednou moje dvouapůlletá dcera bude pamatovat, jak kojila panenky. Ale rozhodně to dělá, a jak roztomile.

Vyhrne si tričko, přiloží panenku, láskyplně na ni mluví, ptá se, ze kterého prsíčka chce…

Pak si ji hodí na rameno, a když uzná, že už si odříhla, uloží ji ke spánku. Určitě nepotřebuje speciální panenku, nakojí tu, co má zrovna po ruce.“

Novinka: zabijácké panenky

Ať se někomu kojící panenka líbí, či ne, existují hračky o dost kontroverznější. Na našem trhu jsou novinka a patrně rozmíchají emoce.

Jde o panenky od Mattelu na způsob Barbie ovšem s vizáží příšerek – se zelenou či vybledlou pletí, křiklavě zbarvenými vlasy, drákulovskými zuby a oblečky ve stylu, který vyznávají příznivci emo.

Nazývají se Monster High (mimochodem v názvu je lebka s růžovou mašličkou) a v jejich popisu se často vyskytují slova jako strašidelné, děsivé, nejhrůznější…

„Mají rádi zabijácký módní styl, tu správnou muziku a hlavně psaní deníků. Každé Monstrum je originál. Komu se nejvíc podobáš ty?“ píše se v letáku k hračce.

Naprosto mě to bere!

Vypadá to tak, že klasické panenky už moc netáhnou, proto je nutné trošku přitvrdit. Otázkou zůstává, pro jakou věkovou kategorii vlastně tyto „panenky“ jsou.

Bude chtít nějaký rodič v malé holčičce pěstovat „zabijácký módní styl“? Dávat jí do vlasů lebky s mašličkami?

A teenageři, z nichž někteří mají k této módě blízko, si už přece s panenkami nehrají… Svět dětí je ovšem nevyzpytatelný:

„Jsou to úžasné panenky, i když mi stačí jen jedna, tak vzdát se jí prostě už nejde. Ty oči mě naprosto berou… ten piercing v krku… a ty kérky… prostě paráda,“ uvádí 12letá dívka v jedné internetové diskuzi.

Určit, která hračka je pro dítě vhodná, nebo naopak rozhodně škodlivá, bývá problematické. Děti mají touhu napodobovat dospělé.

Hlavně vysvětlovat!

Připravují se tak na svou úlohu v budoucnosti. Možná proto se má za to, že nejoblíbenější hračky u dívek jsou panenky a kuchyňské vybavení. V tomto smyslu by tedy právě kojící panenka neměla nijak škodit - také přece připravuje na život.

„Vždy mě u takových hraček napadá, že nezáleží tolik na tom, s čím si dítě hraje, ale jak mu my rodiče hračku uvedeme, jaký jí vymezíme prostor,“ zamýšlí se dětská psycholožka Mgr. Alena Vávrová z Prahy.

„Pokud maminka zrovna kojí miminko a holčičce vysvětlí, o co jde, pak v kojící panence problém nevidím. Spíš si ale myslím, že tato hračka už moc nepracuje s fantazií a nutí dítě předčasně se věnovat mateřské roli. Ale není na to jednoznačná odpověď.“

Co se týká „ošklivých“ panenek, které vybízejí k nějaké drsnosti, Alena Vávrová je nepovažuje za zcela vhodné.

Děti se samozřejmě s jistou agresivitou a problémovými situacemi ve svém životě setkají a měly by se je naučit správně vyhodnocovat.

Obklopovat je na první pohled viditelným zlem v každém detailu a slovy typu „zabijácký styl“ ovšem není právě ono.

Děti hnus a násilí nechtějí

Obecně platí, že výrobci hraček sem tam už delší dobu šokují. Vrchovatě to platí u plyšových „hraček“ zabitých zvířátek nazvaných roadkilltoys.

Měla vypouklá krvavá očíčka a vyhřezlé vnitřnosti, součástí balení byla dokonce identifikační známka, která se dává nebožtíkům v márnici a úmrtní list.

K dostání byli například ježek Rozmáčklík, ježek Skvrnka nebo méďa Placka. Všichni skončili hroznou smrtí pod koly aut nebo vlaků.

Ve Velké Británii prý šlo o velký hit, u nás se ale tito plyšáci moc neprodávali. Nebylo mnoho dětí, které by chtěly se znetvořenou hračkou-mrtvolkou zachumlat do postýlky.

Plyšová nemoc

Měli jsme tu ale už úspěšnější ujetiny: třeba plyšový svrab, kapavku, žaludeční vřed, opar… Ty se nakonec stejně zařadily mezi předměty, které si kupují hlavně dospělí třeba jako žertovný dárek.

Na trhu jsou k dispozici i výrobky až poněkud vulgární a nechutné. Vybízejí třeba k vytahování nudlí z nosu, mačkání jakéhosi slizu apod.

Ovšem ačkoli tyto „hračky“ měly šokovat a jít kvůli tomu na dračku, ve skutečnosti o ně není velký zájem.

„Tyhle žertovinky nám tu leží několik měsíců,“ potvrzuje Hana Matiesková, prodavačka v jednom z pražských obchodů.

„Zkrátka netáhnou. Pořád platí, že prodáváme hlavně stavebnice, menší auta a samozřejmě hračky inspirované filmovými hrdiny.“

Co pro to naše robátko?

Pro mimina a batolata

Nejprve pozorují svět a vnímají hlavně barvy, proto se vyplatí chrastítka nebo jiné předměty jednoduchých tvarů bez drobných detailů, zavěšené kroužky, kuličky a rolničky.

Lze pořídit pestré závěsné pohybující se předměty (kolotoč nad postýlku), později hrazdičky, které kojencům pomáhají v pohybových dovednostech (nutí je zvedat ručičky a hlavičku, zkoušejí uchopovat předměty). Někteří výrobci hraček vycházejí z poznatků dětských psychologů.

Do věku tří let

Zpočátku jsou nejlepší hračky tvárné: klidně papír a plastelína. Následně jednoduché kostky, potom stavebnice se zaklapávacími zámky.

Předškoláci

Bez autíček a panenek to asi nejde. Přesto je vhodné dítěti pořídit stavebnici, protože kromě potěšení z hračky samé ho nutí přemýšlet, rozvíjí zručnost a dodává nové informace a podněty.

Psychologové uvádějí, že malý človíček by měl tvořit, přičemž se zároveň učí hodnotit. Stavebnice rozvíjejí i sociální vazby dítěte.

Školáci

Kromě důmyslnějších stavebnic, modelů autíček či železnic je dobré nezapomínat na společenské hry! Oproti jakékoli jiné hračce mají tu výhodu, že vás do hry s dítětem zapojí! Rodina je v tu chvíli pohromadě, upevňují se vztahy.

Čtěte také: