Ovšem mít doma lva není „brnkačka“! Chce to o něm a jeho chovu hodně vědět. Jinak začne pro obě strany - nezřídka i okolí - peklo.

Lvího kluka Caesara venčí manželé Burských z Bzence jako psa. „Myslím si, že je to bezpečné. Kdybychom si nebyli jisti jeho chováním a mimořádně krotkou povahou, tak si to nedovolíme,“ řekla médiím Lenka Burská, která má s umělým odchovem šelem zkušenost.

Navíc její manžel je veterinář, který se o velké kočky stará cirkusům. Právě Caesar je lvíče odvržené matkou, členkou zvířecí části ansámblu cirkusu Carini, a je u Burských od prvního týdne svého života.

U Kaňů mají šelmy jako v bavlnce, přestože jim dávají znát, kdo je pánem

Autor: Jaroslav Jiřička

Zachránili ho. Budoucnost? Přijde loučení, lev se do cirkusu časem vrátí, rozhodně v rodině nezestárne.

Žraloka i slona

Malý lev berberský se točil i kolem Miroslava G. v Rychvaldu. Spal s ním v posteli, přátelil se s rodinou. Jenže…

Když bylo Cézarovi devět měsíců, došlo ke zvratu. Zřejmě i kvůli strachu sousedů se přišlo na to, že majitel nemá na exota patřičné povolení od veterináře a nesplňuje podmínky úřadů pro chov tzv. nebezpečného zvířete.

Přesněji: lev neměl kotec ani výběh. Loni na podzim musel údajně revizní elektrikář dočasně umístit krále zvířat do Zoo Hodonín, kde s chovem zmíněného druhu mají zkušenost. Ovšem podle našich zjištění v této zoo o deponování lva nevědí…

Mít doma větší šelmu přestalo být mimořádné, stejně jako šance si ji pořídit. Dnes jsou tito „mazlíci“ finančně dostupní – není problém je koupit.

To prozradí i diskuse na www.ifauna.cz. Že může být kupující laik, jenž se chce šelmou v kleci u domu jen blýsknout? To je risk.

„Minula doba, kdy mnoho zbohatlých lidí nevědělo coby, tak si pořídili šlemy. Nic o nich nevěděli, jen se zviditelňovali a naznačovali, že jsou též šelmami v byznysu.

Příkladem byli tygr a žralok v domě pana Krejčíře,“ míní Petr Velenský, kurátor plazů pražské zoo. À propos na zoo v Tróji se svého času obraceli majetní klienti se zájmem o netradiční zvíře. Jeden chtěl koupit slona. Za cokoli! Nepochodil.

Kočka v zádech

Pravda je, že dnes se více objevují ti, kdo šelmy chtějí, protože je milují, jenže ne každý si umí život s „kočkou“ jasně představit.

Mezi uznávané chovatele šelem patří Východočech Josef Kreizl – 11 let ho provázejí životem pumy americké. Kočky, které denně spořádají až tři kg masa a jsou odolné vůči mrazu i teplu.

„Zjistit vše o jejich životě v přírodě bylo snadné, další jsem se dozvěděl v zoologických zahradách.

Jenomže tam nechávají žít pumy volně, jejich přirozeným způsobem, bez většího kontaktu s lidmi,“ říká zkušený chovatel, který svěřencům vytvořil nadstandardní bydlení bezpečné pro obě strany a zvířatům se každodenně věnuje.

Sám vyzdvihuje potřebu dobré znalosti charakteru šelem a ani on si nedovolí přiblížit se k pumám vychovaným matkou.

„Chovají se obezřetně – jako v přírodě. Když překročím únikovou vzdálenost, útočí,“ doplňuje jeden z 15 českých chovatelů pum (mimo zoo).

Kurátor chovu plazů v pražské zoo Petr Velenský chovatelům fandí, ale propaguje zdravé meze

Autor: Jaroslav Jiřička

V centru Prahy – na Vinohradech – chová pár amerických pum (a koťata) majitel baru Krakora. Jejich dovádění v promyšlené kleci si mohou užít i hosté. A s pumou žije i Roman Beneš.

V Česku najdete i majitele klokanů, pštrosů, dikobrazů… Někteří své miláčky nabízejí i k pokoukání (www.ringelland.webnode.cz či www.tropichukvaldy.cz). To jsou vesměs profíci.

Ocelotka, tygr a lev. Ideál

Chování šelem znají a mají s ním zkušenosti i Jaroslav Kaňa a Radka Šarkányová. On, absolvent zemědělské školy miluje zvířata a jezdil s cirkusem, ona, projektantka se přidala.

Šelmám – momentálně ocelotce, třem medvědům, tygrovi a lvovi - přizpůsobili život a přestěhovali se na venkov. Jejich zvířata disponují doklady o původu, jsou očkovaná a mají schválený převozní návěs…

„Smečka“ z Veletic je známá z filmů, reklam a v poslední době i ze škol. Radka spolu s Jaroslavem a kolegou klaunem Kristyánem zvířata vozí po školách, kde si je děti v rámci vyučování a přednášek prohlížejí. Samozřejmě za přísných bezpečnostních opatření.

„Pořídit si takové zvíře je jedna věc, ovšem tím vše nekončí. Ono potřebuje žít v dostatečně velkém prostoru, jíst, pobíhat, vyměšovat a tak dál.

Celý život, ne jen v den koupě. S náklady a prací se musí počítat,“ připomíná zvěrolékař Jan Blažek a podotýká, že sebezkušenější chovatel je občas poškrábán, kousnut.

Mladý chovatel se nesmí svého plaza bát. A štíti by s eho neměla ani jeho rodina

Autor: Jaroslav Jiřička

Paradoxně - čím větší profík, tím je opatrnější. „Máme souseda, který měl malého tygra na zahradě, jen aby strašil okolí, prostě blb. Ovšem to zvíře měl raděj než lidi,“ přiznává starší paní z Prahy-východ.

Anakonda je pecka!

Známá story o rodině, která měla doma anakondu, co přestala žrát, napřímila se a čekala, až její majitelé od zvěrolékaře zjistili, že se had chystá převzít vládu v rodině a sežrat otce, je nesmysl…

Ale naznačuje, že ne každý budoucí chovatel ví o možných vrtoších svého miláčka vše. To dokládají časté průšvihy, kdy lidé nezvládají ani psy, a ti někoho pokoušou či napadnou. Nedávno matku samotné chovatelky.

„Volají lidé s tím, že by rádi u nás svého hada nebo plaza zdarma nechali, protože ho nezvládají. Že je omrzel, neřekne nikdo,“ tvrdí Petr Velenský. Zoo

Praha tyto jedince posílá domů, protože má řízený plán, co bude chovat.

„Nelze tím řešit neuvážené koupě, to bychom měli brzy druhou zoo z takto získaných zvířat, která jsou často díky neznalosti i nezájmu majitele ve špatném stavu,“ popisuje a dodává, že někdy se stává, že dotyčný za branou zahrady nechtěné zvíře pustí.

Tím se dopouští jednání protiprávního, nezodpovědného! „Exotické zvíře puštěné do přírody v našich podmínkách znamená riziko, že něco způsobí, navíc je odsouzeno k živoření až ke smrti. Majitel je za zvíře zodpovědný, čehož by si měl být vědom!“

Je velkej a hnusnej

Při pořízení zvířátka – hlavně plaza – začátečníci pomíjejí informaci, jaké velikosti živočich dorůstá, tedy, že manipulace s ním bude časem složitá.

Třeba třímetrová krajta váží 50 kg a stává se prakticky neudatelnou! „V republice není zařízení, kam by se zvířata odkládala.

Navíc každý takový útulek by byl hned zahlcen,“ jsou slova odborníka. Plazi, strašilky atd. mají mínus - pro mnohé jsou nevzhlední!

Často se jich členové vlastníkovi rodiny bojí nebo štítí. Dostane-li takového kamaráda dítě a to terarijní objekt znudí, není kdo se dál postará. Kdo se odváží krajtě čistit bydlení, krmit ji živými myškami…

„Nejhorší je dát zvíře jako dar. Bez dohody a obeznámení rodiny,“ tvrdí zvěrolékaři. Vědí, co říkají. Nezřídka k nim chodí se zvířaty rodiče, jejichž ratolest ‚živá hračka‘ omrzela.

Dát dítěti křečka znamená starat se o něj dva roky (tolika let se přibližně dožívá). Když mu pořídí rodič želvu, je to problém. Je-li o želvu dobře postaráno, může totiž majitele přežít!

„Když se o ni budete starat zle, vydrží v chřadnutí a neplnohodnotném životě i 15 let. Ve chvíli pořízení živočicha je dobré odpovědět si na otázku: bude můj zájem o něj natolik intenzivní, abych se o něj staral i za deset let?“ připomíná Petr Velenský.

Chovatel je, když…

Aby se člověk mohl holedbat titulem chovatel, měl by znát zvíře, které chce vlastnit. Měl by získat s jeho chovem zkušenost a musí mu dokázat zajistit kvalitní životní podmínky. A nést za něj odpovědnost!

„Kdo se tomu věnuje seriozně, ten si dá poradit. Problémy bývají s ‚huráchovy‘, uvádí MVDr. Leoš Železný a dodává, že chovatel většího exota musí být registrován krajskou veterinární správou, prokázat svou způsobilost a dokonalé životní podmínky pro živočicha.

„Nebezpečné zvíře by mělo být pro začátečníka tabu. Chtít ho pro adrenalin je zavrženíhodný motiv chovu! Tím by měla být láska k přírodě,“ přidává se Petr Velenský a podotýká, že kupříkladu chov velmi nebezpečných hadů je v ČR doména uzavřených klubů majících interní předpisy a přísná přijímací řízení.

„Jsme-li voláni policií k uprchlému hadovi, vždy je nejedovatý,“ tvrdí s tím, že taková akce se bohužel obrátí proti všem chovatelům.

Přesto je had nejvhodnější chovanec do městského bytu. Užovky a krajty jsou jako dělané do paneláku. Špatný není ani leguán, ale ten už vyžaduje prostor.

Stejně jako jeho „kolegové“ krokodýli, jichž má 107 v jedinečném chovu Jihočech Miroslav Pocházka. V Protivíně bydlí s nimi, s aligátory, kajmany, gaviálem a se vším smířenou manželkou. To je jiná.

Je resumé?

„Starání se o zvíře je dokonalý výchovný prostředek pro dítě. Ovšem každý musí volit zvíře vhodné. Samozřejmě se s ním dítě učí mít povinnosti, vidí, jak funguje příroda, vytváří si k ní vtah, ale nemůže obstarávat tygra!“ varuje Petr Velenský, který na pasování zvířete do domácnosti a k majiteli klade důraz.

Byla-li řeč o velkých exotických zvířatech – je pravda, že většinou tygry, lvy či hrochy u nás mají bývalí cirkusoví drezéři nebo profesionální chovatelé ze zoo, kteří mnohdy stanuli před rozhodnutím: buď si zvíře vezmete, nebo ho musíme utratit.

Nebezpečné zvíře ovšem vlastní i naprostí amatéři, kteří jsou tak nebezpeční sobě a okolí.

„Vzpomínám na muže, který vyhrál v kartách varana. Pominu to, že někdo vzal varana do hostince a dal ho do banku. Výherce o zvířeti nic nevěděl a de facto ho svou péčí zabil,“ popisuje kurátor. Dravec dostával denně žrát - šunku nebo buřty s cibulí.

„V době, kdy ho k nám zoufalý pán přinesl, vážil varan, který měl mít tak dva kilogramy, patnáct kilo a měl totálně přetučněná játra. Záhy zemřel. Tohle je špatně.“

Špatně je mít zvíře, kterého se bojím, které nezvládám, neznám. Špatně je mít ho na ozdobu. Zvíře je živočich obdarovaný jistými smysly a vyžaduje zvláštní péči i pravidla.

PŘÍBĚH: Pumu máme v rodině!

Kolem Labe kráčí puma americká. Je na vodítku. Kolemjdoucí se zvědavě otáčejí. „Budeme spolu stárnout,“ hladí Alexandra Velikého II. (18 měsíců) Roman Beneš z Poděbrad.

Mít tuto šelmu, která se v zajetí dožívá 20 let, si přál od puberty. Byl to jeho sen. „Vyrůstal jsem mezi zvířaty na statku a pak - už maminka měla za minulého režimu pumu. Na tu tehdejší mám kusé vzpomínky čtyřletého kluka.

Roman Beneš a jeho Alex

Autor: Jaroslav Jiřička

Máma byla nadšená chovatelka a pumu dostala k narozeninám. Když umřela, musela se kočka utratit – nikoho neposlechla, byla fixovaná jen na mamku,“ vzpomíná muž, který okukoval cíle svého zájmu řadu let, rok se chovatelů vyptával, co a jak a připravoval šelmě zázemí.

„Doma jsem o tom mluvil dlouho. Manželka nebyla nadšená, ale když jsme přišli jednou večer s Alexem domů, bylo hotovo. Dcery nadšené, i žena se časem nadchla,“ směje se Roman Beneš, který s miláčkem chodí denně na procházky a učí ho.

Jednou s ním šel lázeňským parkem a potkal staršího pána, který ho zastavil a vyprávěl mu, že se tu po několikáté léčí a už před lety tady potkával krásnou dámu na koni s pumou. Časem se mu prý ztratila. „No, myslím, že víc obdivoval maminku, než se léčil,“ potutelně se směje Roman.

Chlupatý vodomil

Jeho „kočka“ jako jedna z mála svého druhu miluje koupání a poslouchá na řadu psích povelů. „Pořizovací cena nebyla nízká a nízké nejsou ani náklady, vše jsem důkladně promýšlel.

I to, že z malého koťátka bude macek, kterého musím zvládnout,“ popisuje a odmítá, že by měl pumu pro image.

„To odsuzuju! Nechtěl bych šelmu, které se jen hází žrádlo vidlemi do kotce.“ Alexe, který miluje ženské, se nebojí, ale respektuje. Stejně jako členové rodiny.

„Mladší dceru přerostl, velké mazlení už nedovolím. Holky ho v mé nepřítomnosti hladí jen přes mříže. Neriskuji,“ zmiňuje majitel elegantní šelmy, jež se i v restauraci chová s grácií kočky a zvyky vychovaného psa.

„Líbí se mi i tygr, ale to je jiná kategorie, zůstanu u Alexe, kterého bereme na výlety po českých hradech a zámcích, na lyže a tak dál.“

Pozor, Alex má svého veterináře a doma povinně dva mrazáky plné masa! Je pod dozorem státu víc než mnohé děti. A maličkost:

„Trochu jsme Alexovi měnili režim. Jako šelma byl zvyklý žít večer a dopoledne se válet. Válení jsem nahradil procházkami, takže v noci mírně unaven odpočívá,“ říká s nadsázkou sympaťák, kterému s pumou radí majitel cirkusu Jaromír Joo a kolega Miroslav Lenc z Horažďovic.

Alex vyprávění o sobě poslouchá tiše, leží u stolu, a když ho drbe ženská ruka, vrní a předními tlapami si dámu přidrží. Těžko věřit ujištění, že ho to neučí jeho pán! „Chci Alexe uchránit styku se samicí. Pár chovat nemůžu, a aby se mi kvůli nějaké kočce soužil, to ne.“

Čtěte také: