Dejte své dítě do školky pod širákem

Dejte své dítě do školky pod širákem
Je pod nulou, ale svítí slunce. Bude devět hodin. V lese u Světic se scházejí děti. Mezi stromy se míhají barevné čepice s dospělými doprovody. Že by otužilí rodiče vlekli potomky na túru?

Foto: Jaroslav Jiřička

Omyl! Tak se chodí do školkového klubu Pramínek. A bude se celý den venku, i když jde od pusy pára.

Jedenáct dětí ze Světic, nedalekých Říčan, Třemblat a dalšího okolí se sešlo v dřevěném domku ze slámy a hlíny, kde dnešní lektoři Petra a Robert rozdělali oheň v kamnech.

Začíná školkový den. Děti si postavily v oválné místnosti k židličkám minibatohy a společně se vítají, některé v čepicích. Zatím.

Petra zdraví každého zvlášť. Na její závěrečné „Ahoj, Ester“, odpoví mňouknutí – slečna se rozhodla stát se na pár dní kočkou.

školka v přírodě

Pramínci v akci: hromadný výběh za lektorem z domečku do přírody...

Autor: Jaroslav Jiřička

Proč ne? Následuje vzpomínání na včerejší hraní na prodavače a hledání obchůdků v malované mapě města, svačina z domova a - hurá ven. Je chvíli před desátou.

Zpátky do přírody

Slámová základna stojí v lese necelý rok. Vybudovali ji čtvrt kilometru od civilizace rodiče a příznivci zmíněného klubu vlastními silami. Kolem jsou stromy, keře, houští, údolí…

Naprosto ideální herna, dokonalá učebna i super jídelna v jednom.

„Filozofií podobných zařízení je, aby děti trávily maximum času v přírodě. V domku se sejdou, zahájí den a poté vyrážejí ven,“ popisuje začátek dne Petr Jarkovský, jeden z otců zakladatelů a mluvčí zdejší školky v lese.

Dlužno dodat, že do zastřešené základny se prckové vracejí na oběd a spaní. Tedy v zimě. V létě a na jaře spí ve spacácích venku.

„Děti jsou pochopitelně schované i za velmi nepříznivého počasí. Tím není ale mrholení ani chladno,“ podotýká. Konečně, frekventanti Pramínku to jasně ukazují: v outdoorové oblékací výbavě už venku běhají, hrají si, piští a třeba Jáchym vůbec neřeší, že mu spadly rukavice.

Potvrzuje se, že jsou-li dítka zabavena, počasí neřeší. „Je předsudek dospělých, že když prší, tak se nechodí ven. Děti nic nemilují tolik jako skákání v kalužích,“ dodává s úsměvem Barbora Smetánková, hlavní autorka zařízení.

S dětmi venku za každého počasí je idea školek, které k nám zamířily ze Skandinávie.

Otužilí, veselí i špinaví

Malí Pramínci, jak si zdejší školičkáři říkají, vyrážejí v chumlu s lektory po lesní pěšině. Vyprávějí si, kloužou po zamrzlých kalužích a míří do kopce, kde mají vybudován z větví a listí „bunkr“ a ze šišek bludiště.

Jsou půl kilometru od základny. Robert Janč – absolvent HAMU, který působí i jako zdravotní klaun v nemocnicích – přivazuje na patu jednoho stromu lano.

školka v přírodě

V domečku se svačí, spí i obědvá. Tedy v zimě

Autor: Jaroslav Jiřička

Pár jeho svěřenců se mění v horolezce, další mizejí v nízkém jehličnatém porostu, jiní přihlížejí, jak se v kovové nádobě zažehne oheň – kdyby byla zima na ruce. Nikdo ale chladem ani únavou nefňuká. Jo, čurat se chodí do mlází!

„Dostal jsem se sem náhodou. Mám tu syna a šel jsem se na něj podívat, když školka zahajovala. Začal jsem si s dětmi hrát na louce a bylo,“ popisuje Robert, jak se muž stane lektorem v alternativní školce.

„Lákalo mě to zkusit a myslím, že se to povedlo. I když menší holčičky se mě jako chlapa trochu bojí – víc je nutím k samostatnosti.

Na druhou stranu se ode mě čeká, že budu s dětmi blbnout, prát se s nimi a vybíjet jim energii. To plní hlavně polštářové bitvy po obědě,“ ujasňuje „úča chlap“.

„Lezu prosím tě já, jo?!“ je slyšet u lana Matyáše, který sjíždí po zadku do dolíku. Vyteplené modré kalhoty nabírají na hnědém odstínu… To se neřeší.

Hra na profese

Hrát si, poznávat faunu i flóru, učit se chovat v přírodě a nebát se jí, samostatně zvládat různé situace, fyzicky sílit, otužit se a nebýt „laboratorní květ“ - to je cíl Pramínku.

„Fungujeme denně od září, přesto mnozí rodiče říkají, že děti už nejsou tak často nemocné, otužují se a hlavně se jim tu líbí,“ líčí Olga Jarkovská, realizátorka Pramínku - člena Asociace lesních mateřských škol, jenž funguje pod Ekocentrem Říčany.

V existenci ho podporuje město Říčany, ale také Ministerstvo práce a sociálních věcí i Ministerstvo životního prostředí a pár podnikatelů.

„Zásadní je, že se na fungování klubu podílejí rodiče a prarodiče dětí, které sem chodí,“ zdůrazňuje Olga s tím, že ač rodiče plně hradí „školkovné“, zařízení není ziskové.

Žádná výsadba, to jsou děti!

Lesních školek (resp. klubů) se dalo a ještě dává do pohybu 36 v celé ČR. Jsou to de facto lesní mateřské školy (plní totéž, ale nemají tento legislativní statut), kde se děti pohybují celý den v přírodě. Každá má svou základnu, kdyby bylo moc nepříznivé počasí a také na spaní či obědy. Tou může být tee-pee, jurta, maringotka, starý zahradní domek, bývalá zastávka ČD atd., každopádně je nutné, aby se většina výchovně vzdělávací náplně odehrála v přírodě. Děti těšně před základní školou tu mají speciální hodiny přípravy. Lesní školky jsou běžné v Německu, Švýcarsku, USA, Japonsku

„Rodiče platí aktivity a pobyt, ale také obědy, které sem dětem vozíme.“

Zatímco iniciátoři-organizátoři lesního klubu vysvětlují jeho historii a přítomnost s tím, že je přihlášeno přes 20 ratolestí a denní strop je 15 účastníků, Pramínci si hrají na profese.

„Postavíme se kolem šišek, které máme na zemi, a budeme předvádět nějakou práci, zaměstnání,“ líčí na mýtině lektorka, pedagožka Petra Jančová (studuje dramatickou výchovu na DAMU), jaká bude další hra.

Maruška se vrhá na zem a v plném nasazení se plazí. Na otázku, jakou práci hraje, hlásí: „Jsem had!“

Spíme, jíme, studujeme

Fouká mírný čerstvý vítr, což ve víru hry nikdo necítí. Navíc se začíná obíhat kruh a mrňata jsou v pohybu.

„Děti nedělíme podle věku, vládne princip pomoci. Větší pomáhají menším a menší se někdy nechají poučit staršími,“ popisuje Petra, která v Pramínku připravuje i předškoláky.

V přírodě se všechno prý učí jednodušeji – názorně. Samozřejmě na psaní písmenek je třeba si sednout.

Hodiny ukazují dvanáct, je čas vrátit se na základnu. Bude se obědvat, pak na karimatkách a ve spacácích odpočívat. Dnes v domku.

Jakmile skončí hodina klidu, děti se oblečou, skočí do bot a vydají se opět ven. Školka funguje do 16 hodin.

Nemůžou se děti ztratit? „Ne. Jednak to v blízkém okolí trochu znají, jednak se naučily instinktivně držet v houfu i pohybovat se po lese.

Tohle jim prostor sám dá, navíc u nich začíná pracovat pud sebezáchovy,“ říká Petr Jarkovský, který s dalšími razí i heslo Není špatné počasí, je jen špatné oblečení.

Také proto se mu maminky dost věnují a mění si informace o outdoorových dětských prodejnách a hromadně objednávají.

Kdo sem chce?

„Kdo sem přihlašuje děti? Lidé humanitně zaměření, ti, kteří mají vztah k přírodě a sami třeba vyrostli na venkově, ti se sportovnější náturou a spíš nekomerčně zaměření.

Lesní školky v ČR

  • Devětsil Kamenice u Prahy
  • Hájenka Jihlava
  • Lesní klub Jurta Děčín-Nebočady
  • LK Za humny Ivančice
  • Sýkorka Brno-Mokrá Hora

  • Více na www.lesnims.cz

Na plácku za vesnicí, kde rodiče parkují, když sem vedou děti, řady nejnovějších bavoráků a mercedesů moc neuvidíte,“ dodává v nadsázce mluvčí.

Pravda je, že se o školku cíleně zajímají rovněž rodiče dětí s astmatem a dalšími alergiemi. Není jich málo. Ale…

Pramínek se zase v moc mohutný pramen měnit nemůže, má omezený počet lektorů (každý učí děti něco jiného), prostor, finance a jeho princip spočívá v komorním počtu návštěvníků.

„Hlavním kritériem je, aby sem dítě zapadlo a také aby rodiče měli podobnou životní filozofii jako školková komunita,“ shodují se aktéři, jejichž ratolesti do lesního klubu namnoze chodí.

Když se k domku vracejí mrňata na oběd, kolem se mlsně protahuje školková kočka. Našla si je, tak už sem patří. To je konečně taky příroda a prckové zvířata milují. I když jsou minusové teploty.

Čtěte také:

Author: Michaela Šmerglová

reklama
reklama