„Krásný večer!“ vítá obecenstvo holohlavý pán v saku. Lidé pískají a aplaudují. Muž stojí uprostřed oploceného ringu a uvádí na scénu dva kluky, kteří jsou připraveni na souboj.
V kraťasech, bez chráničů a helem. „To je Martin, váží dvacet kilo!“ burcuje moderátor dav, který pak ještě víc jásá, tleská a řve v okamžiku, kdy se hoch s výrazem tvrďáka přes síť klece radí s trenérem.
Průvodce show odchází a v kleci s kluky zůstává rozhodčí v černém oděvu. Oba účastníky následně postaví na metr proti sobě a poklekne. Pak ustoupí, rozpaží a souboj je odstartován.
Blonďatý klučina, jemuž byste klidně ještě mohli číst pohádku, neváhá a rozeběhne se proti soupeři, hlavou se mu zaklesne do břicha a oba padají na zem.
Tam se rvou jako zdivočelí psi. Asi po dvou minutách rozhodčí souboj ukončí, když blonďák nemá sílu pokračovat a drží se za obličej.
Ani soupeř se však nezvedá zcela bez šrámu: kulhá ke stěně klece. Podle pravidel vyhrává ten, kdo toho druhého dostane na lopatky a udrží ho na zemi.
Cirkus pro dospělé
Videa, která se objevila koncem loňského roku na Youtube, vyvolala diskuse ve Velké Británii i ve zbytku světa.
Medializaci také napomohla „malá“ nehoda, kdy jeden ze školou povinných zápasníků zůstal ležet, brečel a museli k němu být přivoláni záchranáři.
Tématu se věnoval hlavně Daily Mail. Přinesl rozhovory jak s rodiči, tak s trenéry dospěláckých bojových disciplín.
„Nechápu, jak můžou rodiče něco takového svým dětem dovolit!“ reagoval Paul Jackson, trenér kickboxu. „Tváří se to jako sportovní exhibice, ale připomíná to cirkus pro dospělé. Jenže tam děti nemají co dělat!“
Kdy rvačka a kdy bojové umění?
To, co odlišuje bojová umění od nějakého rvaní v zakouřeném klubu, je ucelený systém bojových technik. Jde o soustavu postupů nebo tradic, které učí, jak se chovat v boji s protivníkem podle předem stanovených pravidel. A kromě fyzické přípravy je také nezřídka nutná příprava duchovní. Zahrnuje různé meditace a dechová cvičení. Novinové titulky, které obsahují spojení slov dítě, bojovník, či zápas, vždy budí nevoli. To, že malí chlapci chodí na tréninky a pak spolu zápasí před publikem, ještě neznamená nic špatného. V rámci tělocvičny a sportovního klání s pravidly jde naopak o posílení fyzické kondice i ducha, jako je tomu u fotbalu a jiných sportů. Například tvrdý thajský box muay thai má u nás a jinde ve světě podobu sportu s jasnými pravidly. Také příznivci thajského boxu mají svou asociaci a účastní se turnajů. Hovoří se o tom, že v České republice tento sport zažívá vzestup, nezřídka ho vyhledávají manageři k odreagování.
A samy děti? „Je to úžasná atmosféra, užívám si to. Myslím, že jsem i dobrý,“ svěřuje se Kian (8), jenž se v kleci za povzbuzování dospělých v Prestonu pral. „Cítím se jistější, když tu zápasím. A atmosféra je taky fajn!“
Zápasů se zastal i jeho otec, který se před novináři rozpovídal o tom, jak bojový sport jeho synka naučil respektu.
Organizátoři se zase snaží přesvědčit, že souboje probíhají za účasti rodičů a nejsou nebezpečné. „Nejsou povoleny kopy a údery,“ vysvětloval pořadatel Marcus Holt. „Nenecháme je bít se, udeřit pěstí nebo se kopat.“
V Thajsku mají vydělávat
Příznivci sice tvrdí, že jde o zápasy bez úderů – tzv. grappling, o jakousi obdobu řeckořímských zápasů, jenže podstatný rozdíl je v tom, že děti se stávají prostředkem k pobavení dospělých a ještě se na ně sází! Ve hře jsou peníze. Nehledě na prostředí a atmosféru, v níž se akce odehrávají.
Ještě tvrdší zápasy se objevují v Thajsku, kde jsou organizovány exhibice a souboje dětí v jakési volné podobě jinak uznávaného starodávného bojového umění muay thai.
O co jde? V jednom z nejtvrdších bojových sportů jsou povoleny údery lokty a koleny. Jediné ochranné pomůcky jsou suspenzor, chránič zubů a rukavice a bojovníci nastupují k zápasu bosí…
Informace z tohoto podsvětí přinesl dokumentarista Enrico Pitzanti, jenž se v oblasti Issan podílel na tvorbě filmu. Ale ani na Youtube není problém dohledat záběry, jež bitky dětí v ringu potvrzují.
Opět jde o klub, kde pískají a hulákají desítky či stovky dospělých. Dva chlapci nejprve vedle sebe pokleknou v rámci zahajovacího rituálu vai-kru, uklánějí se k zemi, poté i zatančí.
Davy tleskají, trenéři sundají svým svěřencům čelenky… Bojovníci ještě shazují oblečení a zůstávají nazí do půl těla. Na pokyn rozhodčího se do sebe pouští.
Proč souboje lákají?
- Soupeření a rvaní provází člověka odnepaměti. Je i pudové, vždyť příroda nás vybavila tak, že samci o svou samičku bojují.
- K pobavení publika sloužili už ve starověkém Římě gladiátorské zápasy (latinsky gladiator - ten, kdo používá meč, šermíř). V soubojích se tedy sice používaly zbraně, ale podstata je podobná: násilím se mělo pobavit obecenstvo. Je však třeba dodat, že bojovníci byli dospělí a často váleční zajatci a odsouzení zločinci.
- Hlavní smysl pořádání soubojů byla později také snaha ilustrovat ctnosti jako odvaha, síla a udatnost. Bojovníky do arény táhla vždy především touha po dobrodružství a dráždivá hra se smrtí.
Rovnou začínají kopat, dávají si pěstmi, šťouchají lokty. Střídavě padají na zem, ne vždy se zvedají okamžitě. Za jeden večer se v tomto duchu uskuteční kolem 15 zápasů, přičemž každý má tři kola. Konec je až v jednu ráno!
Boxerské diskotéky na Slovensku
Do takových aktivit děti zapojují přímo jejich rodiče především z chudinských oblastí na severu Thajska. Potomci jim takto vydělávají peníze!
Ačkoli oficiální zákony zápasy dětí do 15 let se sázkami zakazují, jsou tiše tolerovány. Děti dokonce mají ve dnech zápasů nezřídka dovoleno nechodit do školy.
Thajsko je daleko, říkáte si. Avšak sázky na chlapecké zápasy se údajně ve velkém odehrávaly i kousek od našich hranic.
Před časem přinesly slovenské Hospodářské noviny reportáž z Nového Mesta, kde se v podniku bývalého policisty a kontroverzního podnikatele Mikuláše Varehy přezdívaného vládce východního Slovenska (loni byl obviněn z daňového podvodu, údajně okradl stát o 29 milionů eur, nyní čeká na soud), uskutečňovaly půlnoční zápasy boxujících dětí.
Oficiálně se tu vybírali mladí boxeři pro sport na špičkové úrovni a podle policie bylo vše v pořádku. Nezletilci ale měli dostávat za zápas tři eura, za vítězství 16 eur.
A atmosféra příliš sportovně nepůsobila… Mezi obyvateli se tamním aktivitám přezdívalo boxerské diskotéky.
Bílí vs. černí
„Každý pátek večer připomíná čerpací stanice Agent 007 ve Slovenském Novém Mestě malou Ameriku v noci. Velké parkoviště se postupně zaplňuje nablýskanými limuzínami se slovenskými a maďarskými evidenčními čísly.
Zvědavci přijíždějí na půlnoční show. Před jejich zraky budou v ringu zápasit nezletilí romští chlapci z ulice…“ začínala reportáž.
Dále nastiňovala podsvětí zdejších klubů a vztahy podnikatelů. A uvádí také názor provozovatele Mikuláše Varehy, že neporušuje zákony a vlastně se snaží na Slovensku vzkřísit box, který je na kolenou.
Je pravda, že s jeho jménem je spojen úspěšný klub boxerů BC Agent 007 Slovenské Nové Mesto.
„V sále to hučí jako v úlu. Podroušení diváci pokřikují a uzavírají mezi sebou sázky na vítěze. V hře jsou stovky eur.
Na úvod půlnoční show se proti sobě postaví nejmenší borci. Je jim deset až dvanáct let. Proti sobě stojí vždy ‚bílý‘ a ‚černý‘,“ popisovali slovenští novináři atmosféru.
Pokud se týká pravidel, zápasy měly většinou tři kola, každé po dvou minutách. Mladí gladiátoři prý útočí rychle a tvrdě, ne však zákeřně.
Podle trenéra slovenských boxerů Dušana Bačka zápasy neorganizovala boxerská asociace, nýbrž sám podnikatel a šlo spíš o byznys. Chlapci neovládali ani základní boxerský postoj…
Čtěte také:
Přidat komentář
Doporučit článek emailem
Tisknout článek
Sdílet na Facebook
