Základní škola či víceleté gymnázium? Gymnázia v poslední době vítězí

Přesto (či právě proto) se začíná poukazovat na fakt, že úroveň osmiletých gymnázií klesá.

Půjdete-li o víkendu kolem pražského Gymnázia Na Zatlance, přepadne vás pocit, že je normální pracovní den a studenti se hrnou do školy.

Průvod dětí mířících do budovy však nemotivuje zvonek oznamující začátek vyučování, nýbrž tzv. zkoušky nanečisto, které zde probíhají a připravují zájemce z pátých tříd k přijímacím zkouškám na osmiletá gymnázia. Boj o statut „elity“ začíná…

Ne všechna rozvíjí nadání

Jaké předpoklady by měl mít ideální zájemce o studium na osmiletém gymnáziu? Podle ředitelky pardubického gymnázia Ing. Jitky Svobodové jednoznačně zájem o vzdělání, chuť učit se a věnovat studiu více času, přirozenou zvídavost a potěšení ze získávání nových informací.

„Měl by být nejen inteligentní, ale i sociálně vyzrálý, zvídavý a kreativní,“ vyjmenovává svá kritéria ředitel Slovanského gymnázia v Olomouci RNDr. Radim Slouka.

„Pokud má dítě studijní předpoklady, je víceleté gymnázium jasná volba,“ míní Václav Klaus mladší, ředitel pražské školy PORG. Zmíněné názory zaznívající z těch „úspěšnějších“ škol jako by jen potvrzovaly původní vize, s nimiž osmiletá gymnázia vznikala – dát prostor nejnadanějším dětem a dál rozvíjet jejich schopnosti.

Realita je však často jiná. Do lavic osmiletých gymnázií míří děti čím dál častěji nikoli z vlastního rozhodnutí a touhy po poznání, nýbrž z přesvědčení svých rodičů majících dostatek finančních prostředků, aby investovali do příprav na zkoušky, případně zaplatili studium na některém méně vyhlášeném gymnáziu soukromém.

Z nedávné analýzy provedené Janou Strakovou ze Sociologického ústavu Akademie věd vyplývá následující: zdaleka ne všichni žáci patřící k těm nejlepším se hlásí ke studiu na víceletá gymnázia, zatímco jiní, jejichž výsledky jsou průměrné či podprůměrné, přihlášku podají a následně jsou k výběrovému studiu přijati.

Mnohé tento fakt nijak neznepokojuje, neboť investice do vzdělání je samozřejmě chvályhodná. Jiní však poukazují na riziko, že úroveň osmiletých gymnázií bude při tomto trendu stále klesat.

To ostatně potvrzuje i Jana Straková: „Naše nálezy zatím svědčí o tom, že základní předpoklady spojované s úlohou víceletých gymnázii nejsou naplněny, není možné je označit za školy, které slouží k urychlení rozvoje mimořádně nadaných žáků.

Pokud bychom chtěli, aby víceletá gymnázia sloužila jako specifická vzdělávací cesta pro ty nejnadanější, měli bychom věnovat daleko větší péči jejich vyhledávání, motivování a výběru.“

Mít sicflajš

V loňském roce nastoupila do primy gymnázia sídlícího na pražském Proseku i 11letá Lucie. Na základní škole suverénní jedničkářka, která se do té doby nemusela učit, tu záhy začala mít problémy: při angličtině nerozuměla vyučujícímu ani slovo, matematika přestala být hračka, na každý předmět se musela doma připravovat.

To do té doby neznala. Přišla o pozici premiantky i hodiny baletu, protože na ně zkrátka nezbýval čas. „Chtěli jsme sem, protože gymnázium má dobrou pověst,“ říká její matka.

„Nepočítali jsme s takovým náporem. Hlavně angličtina byla ze začátku utrpení. Nevím, ale asi to souvisí s tím, co vás naučí v základní škole.

A s nároky, které na žáky klade. Kdoví, možná by na jiné základní škole Lucie nebyla jedničkářka, ale dvojkařka, takže bychom gymnázium třeba ani nevolili…“

Základní školy se v poslední době vůbec stávají jakýmsi otloukánkem. Zejména jejich druhý stupeň. Jako bychom vůbec nebrali v potaz, že také z devátých tříd přicházejí nadaní žáci na čtyřletá gymnázia, že také z nich jednou budou vědci a profesoři.

„Měli jsme a máme velmi schopné žáky, kteří neodešli na víceletá gymnázia,“ potvrzuje PaedDr. Alena Pelantová, ředitelka Základní školy Na Slovance v Praze 8.

„Dnes jsou z nich lékaři, velmi schopní ekonomové, právníci. Pokud dítě touží po vzdělání, jsme schopni mu ho na základní škole poskytnout.“ Jenže to jako by dnes mnozí rodiče nechtěli slyšet.

„Když se nedostane na gymnázium, zůstane na základce s ,tím‘, co tam zbude,“ bývají časté reakce. Pravda je, že systém až podobně krutým úvahám nahrává.

„Přijde mi strašné to ,vyzobávání‘ dětí nadvakrát – na osmiletá a šestiletá gymnázia,“ říká RNDr. Martina Soukalová, zástupkyně ředitelky ZŠ Na Slovance.

„V šesté třídě vznikne nový kolektiv, vytvoří se nějaká struktura třídy. Než se vše ,usadí‘, odejdou další velmi dobří žáci a v osmé třídě tak začínáme nanovo. Někde už opravdu není na kom stavět a nároky klesají a klesají.“

Zdejší učitelé nijak nebrání odchodu nadaných dětí, poněkud skepticky však nahlížejí na skutečnost, mají-li o osmileté gymnázium zájem dvojkaři i trojkaři.

„Víceletá gymnázia jsou vhodná pro nadprůměrné děti, které rády leží v knihách také mimo vyučování, mají svou vlastní motivaci vzdělávat se a hlavně mají takzvaný sicflajš, to znamená, že jim nevadí sedět denně sedm i více hodin ve škole a pak ještě doma.

Pro spoustu běžně bystrých dětí to znamená vzdát se svých zálib a kroužků, které dříve provozovaly, a v patnácti letech jsou znechuceny,“ soudí učitelka PaedDr. Milada Fleková.

Prostě gymnázium

Ať již mají víceletá gymnázia pověst jakoukoli, jedno je jisté: disponují lepším vybavením a ke vzdělávání studentů mají proti základkám více prostředků.

Ta, která si pak své studenty můžou stále ještě dovolit skutečně vybírat z mnoha zájemců, jim často poskytnou špičkové zázemí.

„Běžný je u nás podíl rodilých mluvčích na výuce cizích jazyků, v nichž nabízíme i možnost mezinárodní certifikace,“ říká Radim Slouka ze Slovanského gymnázia v Olomouci.

Rámcově vzdělávací program je sice pro nižší stupeň gymnázia a druhý stupeň ZŠ stejný, nicméně gymnaziální výuka by měla jít více do hloubky.

„Máme více času na procvičování a doplňkové aktivity,“ zdůrazňuje Jitka Svobodová z gymnázia v Pardubicích. „Naši žáci jsou schopni dříve aktivně používat cizí jazyky, naučí se pracovat v různých projektech a prezentovat výsledky své práce na veřejnosti.“

Zatímco mnozí rodiče poukazují na to, že jejich děti se na gymnáziu musely vzdát svých dosavadních mimoškolních aktivit, ta prestižnější a náročnější gymnázia si naopak zakládají na tom, že jejich studenti zvládají vše.

Václav Klaus mladší (PORG) říká: „Vybíráme si studenty z velkého přebytku zájemců, to znamená, že všichni přijatí mají studijní předpoklady a nemusejí nic dohánět, natož se vzdát dosavadních kroužků.

I když na druhou stranu změna to je. Už nejsou nejlepší ve třídě, látka je těžší… Prostě gymnázium.“

Významný rozdíl oproti základním školám spočívá ve složení dětí. Na gymnáziu by měly mít v průměru vyšší studijní schopnosti, případně alespoň pocházet z motivujícího rodinného prostředí.

Na žáky jsou obvykle kladeny větší požadavky a atmosféra je soutěživější. Jana Straková zdůrazňuje další významný faktor: „Rozdíl je také v učitelích.

Učení na gymnáziu je snazší než na základní škole a učitelé na gymnáziu mají ke své práci lepší podmínky - jsou lépe placení, jsou klidnější a spokojenější.

V devátém ročníku mají žáci z víceletých gymnázií před svými vrstevníky ze základní školy znatelný náskok. Nicméně dostupná data ukazují, že ti z nich, kteří po skončení základní školy nastoupí do čtyřletého gymnázia, tento náskok během prvního ročníku do značné míry dohoní.“

I proto podle odborníků mnohdy až hysterie panující kolem úsilí rodičů dostat potomka na osmileté gymnázium není na místě. Nebývá výjimkou, že rodiče vydají několik tisíc za „přípravku“ na přijímačky, přesto však jejich ratolest na vybrané gymnázium nakonec stejně nepřijmou.

Nebo ho přijmou na jiné, méně kvalitní, přičemž si oproti základní škole příliš nepolepší a naopak přijde o své dosavadní jistoty, spolužáky a zázemí.

„Ona hysterie se naštěstí týká pouze velkých měst, rodiny v menších sídlech jsou jí díky menší dostupnosti vzdělávacích příležitostí ušetřeny.

Přesto ji vidím jako velký problém, protože je provázena rozpadem právě vznikajících dětských přátelství a řadou velkých – a podle mého názoru zcela zbytečných – zklamání na straně dětí i rodičů, z nichž se rodiny často dlouho vzpamatovávají,“ dodává Jana Straková.

Čtěte také: